Stížnost posluchače P. Bürgera ohledně úrovně českého jazyka ve vysílání ČRo (duben 2018)

Text stížnosti

Vážená rado,
jako koncesionář (a rodilý Čech) se na vás obracím s následujícími podněty:

1. Kvalita a úroveň českého jazyka v rozhlase jakožto veřejnoprávném médiu.
Dlouhou dobu byli na prvním místě špatné češtiny na Radiožurnálu redaktoři sportovního vysílání. Jejich projev se však výrazně zlepšil. Nyní vede dopravní vysílání (Zelená vlna, chcete-li).
Do jejich zpráv proniká "jazyk kmene", někdo tomu říká též fachidiotismus.
Příkladem jsou výroky typu: "Sjíždějte exit 23", nebo "Déjednička už zase jede".
Abychom si rozuměli: chápu, že jazyk se vyvíjí - a nevolám tedy po požívání prvorepublikové češtiny. Mému uchu nezní příliš lahodně rozesmáté a přeslazené dikce některých moderátorek Radiožurnálu, nebo třeba móda posledních let: intonovat sdělení v rozsahu půl oktávy a více. To vše ale asi patří k zmíněnému vývoji.

2. Nadužívání jazyka slovenského v českém rozhlase.
Jak je možné, že Ľubica Zlochová, slovenka, je reportérkou českého rozhlasu? Odhlédnu- li její příšerný "akustický" projev -(Poslechněte si prosím pro srovnání Vědunku Lunardi nebo Pavlu Jezairovou).
A dále, pominu-li velmi nízkou obsahovou úroveň jejích reportáží, pak nechápu, co její angažmá v českém rozhlase přináší posluchači. Její příspěvky jsou informačně totožné s tím, co lze nalézt na internetu a v tištěných médiích.
Plně akceptuji, když například soukromé rádio Faktor angažuje slovenskou moderátorku: Je to volba privátního subjektu a jeho ekonomických rozvah. Snad však uznáte, že v Českém rozhlasu by to tak být nemělo - nehledě na to, že recipročně (tedy na Slovensku) je tato situace zcela nepředstavitelná.
Jednou z úloh Českého rozhlasu (stejně tak i České televize) je bezesporu dbát na kvalitu - a ano i čistotu jazyka jako součásti národní identity!
A to bychom si měli více uvědomit i v letošním roce stého výročí republiky.

S pozdravem
Ing. Petr Bürger

Odpověď Rady ČRo

Vážený pane Bürgere,
děkujeme za Váš zajímavý dopis, jehož obsahem je jak jistá kritika jazykového projevu na vlnách Českého rozhlasu, tak i pochvala. O vyjádření jsme prostřednictvím generálního ředitele požádali zástupce vedení Českého rozhlasu, v tomto případě ho poskytl ředitel Zpravodajství Jan Pokorný.
Nejste sám, kdo vidí nedostatky v úrovni českého jazyka ve vysílání Českého rozhlasu. Radě celkem pravidelně přicházejí podobné stížnosti. Máme-li však být objektivní, tak musíme uznat, že Český rozhlas se snaží tyto prohřešky řešit, aby se vyskytovaly jen v minimální míře, což se mu až na výjimky daří.
S pozdravem
jménem Rady ČRo
Hana Dohnálková, předsedkyně

Vyjádření vedení ČRo

Vážený pane Bürgere,

úvodem Vám děkuji za pochvalu týmu sportovních reportérů, s jejichž jazykovým projevem jste spokojen. Je to pro nás cenná zpětná vazba, protože sportovní redakce prošla výraznou personální změnou, přišlo několik nových kolegů z tištěných médií. Jsme rádi, že si brzy osvojili rozhlasovou řeč a nedopouštějí se výraznějších prohřešků vůči mateřskému jazyku.

K připomínkám směřovaným k redaktorům Zelené vlny si dovolím uvést, že i na ně se vztahují vysoké standardy, včetně jazykových, pracovníků média veřejné služby. Některá specifika tam ale vidím. Zelená vlna je unikátní službou ČRo Radiožurnál, jejíž obsah a forma často rozhodují nejenom o komfortu dopravy, ale leckdy i o materiální újmě, resp. o zdraví a životě. Informace musejí být přesné, rychlé a interpretované jasně a důrazně. Je to spíše svého druhu důrazné oznámení, varování, taková výstražná cedule, jejíž sdělení má specifické parametry – třeba ten, že se více používají sdělení v prvním pádě. Proto slýcháváte výzvy – Sjíždějte na Velkou Bíteš, exit 34 – atp. Uznávám, že věta – Dálnice už zase jede – je tím, čemu se říká „jazyk kmene“ – ale on to je jazyk kmene – informace určené momentálně specifické skupině obyvatel, která je zrovna za volantem. Možná je to až příliš lidové, ale v tomto případě údernější, než věta – Provoz na dálnici D1 je obnoven. Ujišťují Vás, že používání hovorové spisovné češtiny nám leží dnes a denně na srdci. Nebudu Vás zdržovat výčtem všech pojistek a následných opatření, která používáme, abychom se jazykovým prohřeškům vyvarovali.

Dále kritizujete nadužívání slovenštiny v Českém rozhlase. Pokud nemyslíte zrovna pořad Stretnutie, tedy vysílání pro Slováky žijící v České republice, pak si nejsem nějakého problému vědom. Ano, uvádíte Lubicu Zlochovou, naši spolupracovnici ve Španělsku, ta ale není zaměstnankyní Českého rozhlasu. Žije a pracuje ve Španělsku, je novinářka a nárazově s rozhlasem spolupracuje. Nemáme finanční prostředky na to, abychom měli zpravodaje ve všech zemích Evropy, takže si zejména z ekonomických důvodů pomáháme spoluprací s externisty.

Na závěr, dovolte malou poznámku. Možná jednou nastane čas, kdy budou slovenské filmy opatřeny českými titulky, rozhovory se slovenskými respondenty tlumočeny do češtiny, ale doufám, že je to velmi daleko, a že doposud je slovenština srozumitelná i pro mladou generaci.

Děkuji za pochopení a přeji vše dobré.

Jan Pokorný
ředitel Zpravodajství