Stížnost posluchače V. Kulila ohledně článků na webu iRozhlas.cz (srpen 2024)
Projednáno na veřejné schůzi Rady Českého rozhlasu 21. 8. 2024.
Stížnost posluchače
Vyjádření Rady ČRo
Vážený pane inženýre,
Rada ČRo prostudovala Vaši stížnost i analýzu postupu při zpracování článků na téma dotčeného znaleckého posudku a shledala, že postup Českého rozhlasu nese všechny znaky profesionality a nebyl zanedbán či špatně vyhodnocen žádný z podstatných kroků, a to včetně poskytnutí dostatečného prostoru pro vyjádření stanoviska stěžovatele. Rada ČRo dospěla k názoru, že nebyl porušen Kodex ČRo.
Za Radu ČRo
Ondřej Matouš
předseda Rady ČRo
Vyjádření vedení ČRo
Rada Českého rozhlasu postoupila Českému rozhlasu k vyjádření stížnost Ing. Vladimíra Kulila, Ph.D., jejímž předmětem jsou tři články uveřejněné na zpravodaském webu iRozhlas.cz, které jsou dohledatelné pod odkazy níže uvedenými (dále souhrnně jen jako „Články“ nebo „Článek č. XX“):
Článek č. 1 Na dotazy laiků nebudu reagovat, odpověděl znalec Kulil | iROZHLAS - spolehlivé zprávy (uveřejněno dne 11. 3. 2024)
Článek č. 2 Posudkem za miliony se bude zabývat dozorčí rada | iROZHLAS - spolehlivé zprávy (uveřejněno dne 19. 3. 2024)
Článek č. 3 Zkopíroval část posudku z internetu, na škole znalec zůstává | iROZHLAS - spolehlivé zprávy (uveřejněno dne 5. 6. 2024)
V prvé řadě považujeme za potřebné shrnout, že předmětem výše uvedených článků jsou informace o znaleckém posudku, který má sloužit jako jeden z klíčových důkazů v rámci soudního sporu, jehož předmětem je částka převyšující 370 milionů Kč. Jednou stranou tohoto sporu je Dopravní podnik hlavního města Prahy, který je příspěvkovou organizací hospodařící s veřejnými prostředky. Znalecký posudek je vypracovaný Ústavem pro oceňování majetku, který je fakultním pracovištěm Ekonomické fakulty VŠB-TU Ostrava. Za vypracování tohoto znaleckého posudku pak Dopravní podnik zaplatil znaleckému ústavu celkem 6,8 milionů Kč včetně DPH. V rámci výše uvedených Článků Český rozhlas poukázal na některé problematické aspekty díla (znaleckého posudku) zaplaceného z veřejných prostředků. Těmito skutečnostmi je pak dle našeho názoru jednoznačně dán veřejný zájem, a tedy i důvod, proč se okolnostem týkajícím se předmětného znaleckého posudku Český rozhlas věnuje.
Dalším zcela neopominutelným faktem, který ve svém vyjádření musíme uvést, je pak skutečnost, že dne 11. 3. 2024 byl uveřejněn ještě jeden článek týkající se téhož tématu. Jedná se o první článek dle doby svého uveřejnění, který předcházel uveřejnění všech tří výše uvedených Článků.
Článek č. 4 DPP dal znalcům sedm milionů za posudek stažený z internetu | iROZHLAS - spolehlivé zprávy
Z pohledu Českého rozhlasu je pak třeba zdůraznit skutečnost, že stěžovatel dostal možnost se k položeným otázkám týkajícím se předmětného znaleckého posudku vyjádřit. Této možnosti využil a rozhovor s ním je předmětem Článku č. 1. Dále Český rozhlas v rámci Článku č. 4 uveřejnil úplnou reakci stěžovatele, která byla Českému doručena po vydání Článku č. 4.
Dále s v textu tohoto vyjádření věnujeme jednotlivým podstatným námitkám stěžovatele v pořadí, jak jsou uvedeny v jeho stížnosti.
- Námitka týkající se tvrzení o autorství stěžovatele Ing. Vladimíra Kulila, Ph.D.
Stěžovatel ve své stížnosti uvádí: „Veřejnoprávní ČRo porušil zákon, když zveřejnil a rozšířil nepravdivé informace, že se jedná o mnou vyhotovené ZP. Důkaz: Citace z Článků: „…znaleckým posudkem, který pro firmu vyrobil znalec Vladimír Kulil…“; „…Kulilovu práci…“; „…Kulilova posudku…“, apod. V Článku ČRo z 5. 6. 2024 je dále uvedeno, že Vladimír Kulil dal na zmíněný posudek své kulaté razítko. To je také nepravda. Redaktoři tak uvedli opakovaně čtenáře v omyl zavrženíhodným a nemravným způsobem.“
K této námitce uvádíme, že Článek č. 1 je přepisem rozhovoru se stěžovatelem, který je hlavním autorem znaleckého posudku. Stěžovatel byl pak v době dodání znaleckého posudku zadavateli ředitelem znaleckého ústavu, který znalecký posudek zhotovil. Celý rozhovor je s ním veden jako s hlavním autorem, který se vyjadřuje k předmětnému znaleckému posudku a přebírá za něj odpovědnost, což se v tomto článku i výslovně reflektuje v textu: „…..On ten posudek nepodepsal. On není zodpovědný za to, že se to takhle udělalo. On povídá, ale bez zodpovědnosti.“ Zároveň podotýkáme, že v Článku č. 4, který je prvním v pořadí uveřejněným, píšeme hned na počátku, že šlo o kolektiv autorů kolem pana Kulila: „Pražský dopravní podnik (DPP) si ho nechal vypracovat od odborníků kolem Vladimíra Kulila z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.“
I s ohledem na skutečnost, že stěžovatel je ve znaleckém posudku uveden jako osoba, která je povinna na žádost stvrdit či doplnit znalecký posudek nebo blíže vysvětlit jeho obsah, je zřejmé, že zásadní podíl stěžovatele na výsledné podobě znaleckého posudku je zcela nezpochybnitelný. Ostatně i z rozhovoru, který stěžovatel poskytl, a který je předmětem Článku č. 1, je zcela zřejmé, že jeho podíl na výsledném posudku není ryze formální a nevychází jen z faktu, že je ředitelem příslušného znaleckého ústavu, ale je rovněž hlavním autorem, který má objektivně největší podíl na výsledné podobě celého posudku.
- Námitka týkající se tvrzení ve znění: „Není tedy pravdivé tvrzení ČRo, že se jedná o znalecké posudky stažené z internetu.“
V prvé řadě zcela odmítáme tvrzení, že jsme v kterémkoliv článku týkajícího se tohoto tématu uvedli, že celý znalecký posudek je stažený z internetu. Vždy jsme důsledně informovali, že „pouze“ velké či podstatné části jsou zkopírované z internetu. Stěžovatele jsme s tímto faktem konfrontovali a dali mu možnost se k těmto skutečnostem vyjádřit, čehož, jak je výše uvedeno, využil.
V Článku č. 1 je uvedeno: „Pro pražský dopravní podnik během loňského roku vypracoval za skoro sedm milionů znalecký posudek, který – jak zjistil Radiožurnál – je z většiny zkopírovaný z internetu nebo třeba z prezentace pro studenty.“
V Článku č. 4 je uvedeno: Reportéři Radiožurnálu ale zjistili, že do dokumentu jsou zařazeny stovky stran stažených z internetu. Kompilát převzatých textů, obrázků a tabulek zabírá většinu posudku.“
V Článku č. 2 je uvedeno: „…dokument, který má sloužit jako jeden z klíčových důkazů v soudním líčení, tvoří z velké části hlavně dlouhé pasáže vykopírované z internetových stránek“.
V Článku č. 3 je uvedeno: „…šlo ve skutečnosti z velké části o kompilát dokumentů stažených z internetu.“
Kritika využití zdrojů z internetu v takovém rozsahu se pak opírá i o názory dvou oslovených nezávislých institucí. Viz Článek č. 4: „I lidé, kteří problematice rozumí, se ale shodují na tom, že metoda ctrl+c ctrl+v do znaleckých posudků nepatří. Připomíná to třeba právník Miroslav Frýdek, který se na brněnské Masarykově univerzitě zabývá vzděláváním znalců. „Předmětný postup považuji za neprofesionální, vymykající se běžné praxi ve znalectví,“ uvedl expert na znalecké právo.
Podobně se na to dívá i vedoucí právník protikorupční organizace Transparency International Jan Dupák. „Když byl téměř celý posudek zkopírovaný z článků na webu, tak mohlo jeho napsání zabrat méně času než jeho naskenování. Výsledek je tak bizarní, že je na pováženou, jak se pod něj mohl kdokoliv podepsat a jak jej případně mohl kdokoliv převzít a zaplatit za něj,“ podivoval se Dupák.“
Kromě toho tento postup kritizoval i jeden autorů materiálu, který byl použit v posudku geolog Petr Kycl. Viz Článek č. 4: „Text vznikl opravdu prostým kopírováním bez kontroly a zamyšlení, k čemu by měly formulace vlastně sloužit,“ uvedl Kycl, který pracuje pro Českou geologickou službu. Navíc dodal, že některé zkopírované pojmy by mohl znalec klidně citovat podle patřičných právních norem, kde jsou jasně definovány.“
Navíc i samotná univerzita jako organizačně nadřízené pracoviště dostala prostor se vyjádřit k tomu, zda posudek vyhotovilo kompetentní pracoviště. Reakce univerzity je obsažena v Článku č. 4: „Vedení báňské univerzity si ale stojí za tím, že posudek napsalo kompetentní pracoviště, a tvrdí, že o stížnosti na Kulilův ústav neví. „O žádné stížnosti nemáme informace. Je možné, že se nejedná o relevantní informaci nebo že ministerstvo spravedlnosti záležitost pro nedůvodnost odložilo,“ uvedla mluvčí univerzity Halíková.“
- Námitka týkající neetického zveřejnění diskuze
Redaktor Martin Štorkán opakovaně komunikoval se stěžovatelem jak telefonicky, tak písemně, stejně tak jsme komunikovali s mluvčí univerzity a vynaložili jsme skutečně maximální snahu, abychom získali co nejpřesnější reakci. Jak je výše uvedeno, obsáhlá reakce stěžovatele je zveřejněna i na konci Článku č. 4. Obsahem Článku č. 1 je pak rozhovor se stěžovatelem, kde stěžovatel dostává prostor přednést své argumenty a vysvětlit veřejnosti svůj pohled na věc. Stěžovatel celou dobu věděl, že hovoří s novinářem, který nikdy neskrýval svoji totožnost a řádně se představil. Součástí rozhovoru, který je předmětem Článku č. 1, je pak i výslovné ujištění stěžovatele o tom, že je rozhovor nahráván.
- Námitka týkající se využití textů z webu ČKAIT
Stěžovatel uvádí, že je od roku 1986 jako soudní znalec a od roku 1994 jako řádný člen České komory autorizovaných inženýrů techniků (ČKAIT) a autorizovaný inženýr, reg. č. 1200584, plně oprávněn využívat profesní informační systém ČKAIT PROFESIS „DOS“ bez jakéhokoliv omezení. Předně je třeba říct, že ačkoliv otázka týkající se využití textů z webu ČKAIT byla předmětem rozhovoru, který je v Článku č. 1, tak tuto informaci nám stěžovatel nikdy nesdělil. Nic to však dle našeho názoru nemění na tom, že samotný ČKAIT podle vyjádření tiskové mluvčí zvažoval právní kroky, což je objektivní fakt, o kterém jsme referovali. Nepochybně tedy samotný ČKAIT měl a možná stále má pochybnosti, zda stěžovatel nakládal s jeho materiály dle stanovených pravidel. Tato pravidla jsou dostupná na stránkách systému Profesis, který je přístupný veřejnosti zde: https://profesis.ckait.cz/co-je-profesis/: „Upozornění k textům Dokumenty jsou primárně určeny pro autorizované osoby – členy ČKAIT. Jakékoliv další šíření textů nebo jejich částí v tištěné, elektronické či jiné podobě ke komerčním účelům není dovoleno.“
- Námitka týkající se prošetřování Komorou soudních znalců
Stěžovatel označuje zavádějící tvrzení, že záležitost prošetřuje Komora soudních znalců ČR, což je dle jeho informací ve stížnosti uvedených spolek dobrovolně sdružených asi 420 znalců z celkových 5.467. Dle tvrzení stěžovatele se žádné prošetřování nekoná. K tomu uvádíme, že dozorčí rada zmíněné komory se měla zabývat veřejnými sděleními stěžovatele, což nám sdělil přímo její předseda Vladimír Vácha. Ten byl osloven jakožto předseda komory, tedy nejvyšší orgán. Stěžovatel zastával do nedávna funkci 1. místopředsedy v této komoře. Konkrétně se měla dozorčí rada, která má podle Váchy funkci jakéhosi kontrolního orgánu, zabývat reakcemi stěžovatele na otázky Českého rozhlasu. Pan Kulil ale z pozice 1. místopředsedy rezignoval dříve, než k tomu dozorčí rada komory přistoupila. Informace o prošetřování tedy nepochybně v době svého uveřejnění byla pravdivá.
S ohledem na výše uvedené uzavíráme, že Český rozhlas v případě výše uvedených Článků nikterak nepochybil. Naopak dal stěžovateli více než dostatečný prostor pro vyjádření svého stanoviska, jak mu ukládá Kodex Českého rozhlasu. Všechny informace v předmětných Článcích prezentoval objektivně a úplně, což výše v rámci tohoto vyjádření dokládá. Český rozhlas rovněž zcela odmítá, že by zamlčel jakoukoliv podstatnou okolnost, která by mohla zkreslit pohled veřejnosti na celou kauzu. Nevidíme proto žádný důvod, abychom vyhověli požadavku stěžovatele k odstranění Článků či uveřejnění omluvy.
Ondřej Suchan
ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu
