Stížnost posluchače P. Štěpánka o údajném porušování zákona Českým rozhlasem (prosinec 2024)

Stížnost posluchače

Vážení členové Rady pro rozhlasové a televizní vysílání!
Vážení členové Rady Českého rozhlasu!

Obracím se na Vás se stížností na Český rozhas z důvodu, který poměrně přesně popisuji v analýze psané pro Deník TO. Analýzu připojuji jako přílohu.

Předem děkuji za vyrozumění, jak se k věci postavíte.

V úctě

Mgr. Petr Štěpánek,
v letech 1994 až 2006 člen a místopředseda RRTV

Vyjádření Rady ČRo

Vážený pane Mgr. Štěpánku,

Rada ČRo se zabývala Vaší stížností, respektive stížností odkazující na Váš text pro Deník TO. Pro své potřeby si rovněž vyžádala vyjádření vedoucí Oddělení právních služeb ČRo, které obsahuje příloha naší odpovědi. Rada ČRo při nejlepší vůli nedokáže identifikovat příspěvky, o kterých je pravděpodobně ve Vaší stížnosti řeč, jako politickou reklamní kampaň za zvyšování poplatků. Příspěvky (videa a spoty) se totiž převážně týkají objasňování specifického postavení ČRo jako média veřejné služby, nabídky ČRo a proč se vůbec poplatek platí. Nic z toho nejde nad rámec příslušných zákonných norem.

O tom, že ČRo by měl aktivně komunikovat své poslání posluchačům, se vedla debata i na Radě ČRo. Chápeme, že koincidence takového sdělení s aktuálními politickými debatami o zvyšování poplatků, může být někým vnímána negativně, na druhou stranu vyloženě nátlaková akce některých soukromých médií, která přímočaře cílí na ovlivnění poslanců rozhodujících o zvýšení či nezvýšení poplatků, není předmětem jejich pochybností.

Rada ČRo nicméně diskutovala o vhodnosti publikování reelsů, které se prostřednictvím respondentů z řad veřejnosti dotkly zvyšování poplatku. Tyto reelsy podle Rady ČRo vyznívají jednostranně a Rada ČRo vnímá tyto příspěvky (publikované po 17. 11. 2024) jako problematické.

Za Radu ČRo

Ondřej Matouš
předseda Rady ČRo

Vyjádření vedení ČRo

Rada Českého rozhlasu postoupila Českému rozhlasu k vyjádření stížnost pana Petra Štěpánka, (dále jen jako „stěžovatel“), na jejímž konci stěžovatel dochází k závěru, že Český rozhlas v rámci svého vysílání flagrantně, ba přímo brutálně porušuje zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „ZRTV“). K tomtuto závěru dochází na základě vzájemně propojeného řetězce tvrzení a z nich dle názoru stěžovatele vyplývajících závěrů. Dále bylo Českému rozhlasu postoupeno doplnění této stížnosti, kde stěžovatel uvádí dlouhý seznam právních předpisů a ustanovení, jejichž porušení se dle jeho názoru Český rozhlas dopustil.

Jak je výše uvedeno, stěžovatel ve svojí stížnosti předestírá řetězec tvrzení, agumentů a dílčích závěrů, na jehož konci dochází ke konečnému závěru, že Český rozhlas brutálně porušuje ZRTV. Argumentační řetězec předestřený stěžovatelem však obsahuje mnohá nepravdivá tvrzení a chybné dílčí závěry, v důsledku čehož nemůže ani konečný závěr obstát. Stěžovatel v rámci své stížnosti spojuje logickou vazbou tvrzení, z nichž některá jsou buďto zcela chybná nebo postrádají podstatné souvislosti.  V návaznosti na to činí dílčí závěry, kterým však chybí logická vazba, aby došel k jím dopředu vytyčenému konečnému závěru.

Nepravdivé je v prvé řadě tvrzení, že Český rozhlas spustil reklamní kampaň na podporu zvyšování poplatků. Žádnou takovou reklamní kampaň Český rozhlas nikdy nespustil a velmi důrazně se proti tomu ohrazuje. Stěžovatel má patrně na mysli vysvětlující videa a z nich odvozené audio spoty, které si kladou za cíl vysvětlit, čím je Český rozhlas výjimečný, jak se liší od komerčních médií, jaké služby poskytuje, proč se platí rozhlasový poplatek, co za to posluchač dostává a co to znamená veřejná služba. V žádném z těchto videí však Český rozhlas neřeší problematiku navyšování rozhlasových poplatků. S ohledem na tuto faktickou nesprávnost pak trpí závažným nedostatkem i dílčí závěr, v rámci kterého stěžovatel dochází k tomu, že se Český rozhlas staví jednoznačně na stranu vládní koalice. Vzhledem k tomu, že stěžovatel svoji stížnost vystavěl na sobě navzájem propojeném řetezci tvrzení a argumentů, pak se tento zásadní nedostatek projevuje i v rámci dalších argumentačních vývodů stěžovatele, jež v důsledku toho trpí zcela zásadní vadou. Tato vada se pak nutně projevuje v nesprávnosti konečného závěru.

Tvrzení označené jako Fakt. č. 5 není však jediným nepravdivým tvrzením, které se ve stížnosti objevuje.  Stěžovatel kupříkladu v tvrzení označeném jako Fakt. č. 6 bez jakékoliv logické vazby a uvedení dalších souvislostí uvádí, že se jedná o politickou reklamní kampaň. S tímto tvrzením dále pracuje jako s nezpochybnitelnou pravdou a staví na něm veškeré své další závěry. Výše popsaná vysvětlující videa a z nich odvozené audio spoty však nejsou politickou reklamní kampaní Českého rozhlasu. Jak bylo výše uvedeno, nejedná se o reklamní kampaň a už vůbec se v rámci těchto spotů neřeší problematika zvyšování rozhlasových poplatků. Označení výše uvedených spotů za politickou reklamní kampaň je tak zcela nesprávné, nepravdivé a účelové. Vystavěl-li pak stěžovatel na správnosti takového tvrzení své další závěry, pak nelze uzavřít jinak, než že i tyto závěry trpí stejnou vadou.

Pokud se týká obsahu druhého podání stěžovatele označeného jako doplnění stížnosti, kde stěžovatel uvádí dlouhý seznam  právních předpisů, k jejichž porušení mělo dojít, pak považujeme za zásadní nedostatek tohoto podání, že stěžovatel blíže nijak nespecifikuje, jak konkrétně mělo k porušení jím uvedených ustanovení právních předpisů dojít. Absence argumentace pak neumožňuje Českému rozhlasu se podrobněji vypořádat s tvrzeními o porušení těchto právních předpisů, a to zejména právních předpisů v oblasti ochrany osobních údajů.  S ohledem na předmět stížnosti a obsah vysvětlujících videí a z nich odvozených audio spotů nám není jasné, v jakém ohledu by k porušení povinností v oblasti ochrany osobních údajů mělo dojít, nehledě na skutečnost, že tato oblast spadá do kompetence zcela jiných orgánů než Rady ČRo.  V této části pak považujeme stížnost za věcně neprojednatelnou. V případě ostatních právních předpisů stěžovatelem uvedených (z. o Českém rozhlasu, z. o regulaci reklamy, Kodex ČRo, ZRTV aj.) pak přejímáme argumentaci stěžovatele z textu prvního podání, přičemž máme za to, že jsme výše v rámci tohoto vyjádření poskytli dostatečné argumenty pro vyvrácení konečného závěru stěžovatele.

Ze všech výše uvedených důvodů máme za to, že ZRTV ani jiné stěžovatelem uvedené právní předpisy nebyly Českým rozhlasem nikterak porušeny. 

Mgr. Daniela Foukalová
vedoucí Oddělení právních služeb