Posluchačka Monika Hoření (listopad 2014)

Text stížnosti
viz. přiložený dokument

Odpověď Rady ČRo

Vážená paní inženýrko,

jménem Rady Českého rozhlasu tímto reaguji na Vaši stížnost z 19. 9. 2014.

Soudíme, že došlo k nedorozumění. Z opakovaného pečlivého poslechu Vámi zmiňovaného rozhovoru se zdá, že redaktorova otázka se netýkala církví, ale církve jedné ‒ evangelické. Pro tento výklad svědčí i ohlášené téma a další pasáže rozhovoru.
Bývalo by pomohlo, kdyby v té relaci mluvčí tolikrát nepoužívali jen substantivum (církev), ale připojovali k němu i adjektivum (tj. evangelická nebo římskokatolická). Mimochodem, to matoucí pojmenování je přítomné i v anotaci onoho dílu Křesťanského týdeníku z 30. 8. 2014, kde stojí jen „církev ve slovenském národním povstání“ (srov. http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3196737). Navíc se v ČRo často hovoří jednoslovně o „církvi“ a je tím myšlena církev římskokatolická.

Rada ČRo si k Vaší stížnosti vyžádala prostřednictvím generálního ředitele Českého rozhlasu vyjádření ze strany ČRo. Vypracoval je JUDr. Jiří Mejstřík, ředitel Centra výroby ČRo. Následující pasáž toho vyjádření pokládáme za problematickou a pro dané téma zbytnou: „Úloha římskokatolického kléru v čele s Josefem Tisem v průběhu existence tzv. Slovenského štátu je dostatečně jasná a mnohokrát zhodnocená.“ Stejně jako u řady jiných témat dějin 20. století je i zde mnoho co k vyjasňování ‒ na poli vědy i publicistiky.
Rada Českého rozhlasu nicméně vyjádření JUDr. Mejstříka na své veřejné schůzi dne 26. listopadu 2014 vzala na vědomí.

Na uvedené veřejné schůzi RČRo od radních zazněl vůči vedení ČRo jak apel ohledně přesnější specifikace toho, o jaké církvi se v tom či onom pořadu ČRo právě hovoří, tak ohledně potřeby zabývat se tématy, jako bylo to k SNP, více do hloubky a se snahou o to, aby zaznívaly kvalifikované a pluralitní názory.

S pozdravem

Doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D.
předseda Rady ČRo

Vyjádření vedení ČRo

Vyjádření ke stížnosti paní Ing. Moniky Hoření ze dne 19. 9. 2014

Podle stěžovatelky došlo odvysíláním příspěvku k „zakrývání historické pravdy a zamlčení zločinů“.
Paní stěžovatelka má jistě právo na svůj názor, nicméně roli katolické církve a Slovenského štátu příspěvek neřešil. Je zcela evidentní, že příspěvek Miroslava Strelce se zaměřil na úlohu evangelíků během povstání, kteří stáli jasně proti hitlerovským okupantům i jejich domácím přisluhovačům. To ostatně zaznělo již v ohlášení příspěvku.

Úloha římskokatolického kléru v čele s Josefem Tisem v průběhu existence tzv. Slovenského štátu je dostatečně jasná a mnohokrát zhodnocená. Na okraj je ovšem třeba také poznamenat, že celé tisovské období a samotná osobnost Josefa Tisa je namnoze ve slovenském prostředí chápána jinak než v Česku.

Celé Slovenské národní povstání můžeme z tohoto úhlu vnímat také jako porovnání enormního protirežimního nasazení luteránů ve srovnání s katolickými duchovními, kteří se zapojili do podpory SNP jen sporadicky. To bylo téma příspěvku. Rozhovor redaktora s historičkou Danielou Baranovou uváděl toto téma do širších souvislostí.

Nelze ani souhlasit s paní stěžovatelkou v tom smyslu, že vyjádření historičky Baranové je „velké zkreslení či dokonce lež“. Spíš vyjádření paní stěžovatelky vzbuzuje dojem, že je nespokojená s tím, že slyšela v příspěvku něco jiného, než si přála slyšet. To se ale v životě stává.

Závěr:
Stížnost považuji za neopodstatněnou. Ostatně i sama stěžovatelka souhlasí s tím, že : …drtivá většina evangelických věřících, či kněží, resp. jedinci mezi římskými katolíky (i kněžími), podporovali protifašistický odboj a byli antifašisti a vlastenci…“.
A to také bylo téma předmětného příspěvku.

JUDr. Jiří Mejstřík
ředitel Centra výroby