Veřejná debata na téma „Dezinformace a mediální manipulace aneb nebezpečné myšlenkování o fake news“

Žijeme v informační válce? Necháváme se ovlivnit nepravdivými zprávami a poznáme je vůbec? Jakou roli sehrávají lživé zprávy v Česku a jak moc jsou nebezpečné?

Na tyto a další otázky odpovídají:

Jiří Šedivý, zvláštní zmocněnec boje proti dezinformacím MV ČR

Jiří Šedivý (*20. srpna 1963, Praha) je český politik a odborník v oblasti bezpečnostní politiky a obranného plánování, od září 2006 do ledna 2007 ministr obrany ČR, v letech 2007 až 2010 náměstek generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování, v letech 2010 až 2012 náměstek ministra obrany ČR, v letech 2012 až 2019 velvyslanec ČR při NATO. Od 1. září 2019 zastává funkci zvláštního zmocněnce pro odolnost a nové hrozby v rámci boje proti dezinformacím a nepřátelskému vlivu cizích mocností zřízenou Ministerstvem zahraničí.

Petr Žantovský, publicista, vysokoškolský pedagog

Narozen 15. 5. 1962 v Pardubicích. V roce 1988 absolvoval fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Po roce 1989 pracoval jako vedoucí kulturní rubriky deníku Práce a týdeníku Reportér, v letech 1994–1996 byl šéfredaktorem nakladatelství Melantrich a v letech 1997–2003 ředitelem nakladatelství Votobia. V letech 1998 až 2000 byl místopředsedou Syndikátu novinářů ČR a mezi lety 2000 až 2003 členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, patří mezi zakladatele Asociace nezávislých médií. V současnosti přednáší na VŠE, je členem Rady ČTK.

Martin Švehla, novinář, odborník v oblasti komunikace a PR

Po absolvování VŠE nastoupil do Československé televize jako ekonomický redaktor, v roce 1978 tam založil sekci ekonomického zpravodajství Televizních novin a v roce 1988 samostatný pořad Hospodářský zápisník. Předtím také napsal pro televizní seriál Malé dějiny jedné rodiny několik dílů, které nepřímo pranýřovaly ekonomickou situaci ČSSR a těžkosti s realizací nového zákona č. 88/1988 Sb., o státním podniku.

V roce 1990 televizi opustil a stal se mluvčím Státní banky československé, kde mj. připravil komunikační strategii ke kolkování české měny a zániku československé koruny. Poté přešel do nástupnické České národní banky, kde byl ve funkci mluvčího až do roku 2000. Později vedl vlastní komunikační agenturu a působil například v České pojišťovně jako předseda Nadačního fondu na ochranu památek.

V roce 2003 se vrátil do České televize, kde působil na různých postech – tiskový mluvčí, obchodní ředitel, ředitel pro vnější vztahy. Manažerské funkce opustil po vzájemné kritice s redakcí publicistiky a v roce 2007 odešel do Citibank.

Jan Schneider, bezpečnostní analytik, publicista

Narodil se 10. října 1955 v Karlových Varech. V letech 1976–1977 byl bubeníkem Plastic People of the Universe, podepsal Chartu 77, v 80. letech navštěvoval bytové semináře Milana Balabána, tajné studium religionistiky. Od roku 1990 působil ve službách zpravodajských, policejních a vládních, mimo jiné byl ředitelem Kanceláře Rady vlády ČR pro zpravodajskou činnost. V roce 1993 získal Cambridge Certificate in Religious Studies. Od roku 2005 pracuje jako publicista a bezpečnostní analytik. Pravidelně přispívá do Lidových novin, České pozice i jiných médií.

Radko Kubičko, editor a moderátor Českého rozhlasu Plus

Vystudoval Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1990 spolupracoval se čtrnáctideníkem Studentské listy a týdeníkem Reflex, v Československém rozhlase spoluzakládal studentské vysílání Gaudeamus. Od dubna 1990 do září 1990 pobýval na stáži v Rádiu Svobodná Evropa/Rádiu Svoboda v Mnichově. Poté spolupracoval s touto stanicí jako externí spolupracovník v Praze. V dubnu 1992 nastoupil jako redaktor a komentátor RFE/RL opět v Mnichově. Po zrušení českého vysílání RFE/RL v červnu 1994 přešel zpět do Prahy jako komentátor Rádia Svobodná Evropa (RSE). Po definitivním zrušení českého vysílání RSE v roce 2002 pokračoval v práci pro Český rozhlas 6. Pro ČRo Plus připravuje pořady Názory a argumenty a Média Plus. Věnuje se převážně událostem na domácí politické scéně a mediálním tématům.

Jozef Bohumil Ftorek, vysokoškolský pedagog

Studoval žurnalistiku a masovou komunikaci na Fakultě sociálních věd UK v Praze a na New York University (NYU) v USA, kde získal magisterský titul v oboru mediální ekologie (1998). V letech 1998–1999 pracoval jako redaktor zahraniční redakce zpravodajství TV Nova, později jako externí redaktor a reportér České televize (2000–2003). Podílel se na přípravě mediální kampaně na podporu profesionalizace Armády ČR. V současnosti vede vlastní lektorskou a konzultantskou praxi (MediaLektor.CZ). Je autorem knih Public relations jako ovlivňování mínění, jak ovlivňovat a nenechat se zmanipulovat (Grada, 2006, 2009, 2012), Public relations a politika, kdo a jak řídí naše osudy s naším souhlasem (Grada, 2010) i titulu Manipulace a propaganda na pozadí současné informační války (Grada, 2017). Pedagogicky působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha, kde přednáší. problematiku mediální komunikace, public relations, politiky a teorie elity.

Debata se otevřela i otázkám z publika, moderuje ji Tomáš Procházka.

Videozáznam debaty je přístupný na internetových stránkách Rady Českého rozhlasu: https://rada.rozhlas.cz/