Stížnost posluchače P. Štědronského ohledně hudební produkce na stanici ČRo Radiožurnál (březen 2016)

Text stížnosti
viz příloha

Odpověď Rady ČRo

Vážený pane Štědronský,

jménem Rady Českého rozhlasu tímto odpovídám na Váš podnět z 10. 1. 2016.

Navazujeme tak na naši odpověď z léta 2015, kdy jsme reagovali na Vaši obdobnou stížnost.
Rada ČRo si k Vašemu podnětu vyžádala prostřednictvím generálního ředitele Českého rozhlasu vyjádření ze strany ČRo. Poskytl je opět Jan Pokorný, šéfredaktor stanice ČRo Radiožurnál. Text připojujeme v příloze. Soudíme, že dostatečně osvětluje některé důvody současné profilace stanic ČRo a jejich hudební stránky.

Jsme toho názoru, že ohledně některých stanic Českého rozhlasu vyslovujete příliš příkré soudy. 9. března 2016 Rada ČRo uspořádala veřejnou diskusi o stanici Vltava. Jelikož tuto stanici také zmiňujete, mohl by Vás zaujmout videozáznam té akce, dostupný je zde: http://www.rozhlas.cz/rada/tiskovezpravy/_zprava/podivejte-se-na-zaznam-debaty-o-kulturni-stanici-vltava-a-na-fotogalerii-z-teto-akce--1591932

Vážený pane Štědronský, děkujeme Vám za intenzivní zájem o vysílání Českého rozhlasu.

S pozdravem

PhDr. Petr Šafařík
předseda Rady ČRo

Vyjádření vedení ČRo

V dopise stěžovatel hodnotí zejména hudební složku ČRo – Radiožurnálu. Píšete, že jste od roku 2013 žádnou změnu nezaznamenal. Tomu rozumím. Stávající mix slova a hudby je podle dostupných ukazatelů pro většinu posluchačů uspokojivý. Samozřejmě to není tak, že bychom playlisty neobměňovali na základě testů hudebních titulů a dalších nástrojů, které používáme k zjišťování oblíbenosti či neoblíbenosti písniček. Rozhodně nezapomínáme, že se jmenujeme Český rozhlas. Dovolte, abych Vás seznámil s naším pohledem na české písničky na ČRo Radiožurnálu. Poměr tuzemské a zahraniční hudby ve vysílání Radiožurnálu je zhruba 20% ku 80% ve prospěch zahraniční. Do zahraničních počítáme i tuzemské interprety zpívající jinak než česky nebo slovensky. Primární cílová skupina ve věku 30 až 50 let tuzemskou hudbu až zas tak nepreferuje, navíc pak jen těžko hledá shodu na konkrétních českých písničkách, které z Radiožurnálu chce slyšet. Došlo i definování programu jednotlivých okruhů ČRo, nechceme tedy kanibalizovat jiné okruhy, kde posluchači tuzemskou hudbu preferují, tedy ČRo 2 a ČRo – Region s až 80% domácí tvorby. Pisatel přirovnává vysílání ČRo Radiožurnálu k rádiu typu Evropa 2. To si dovolím odmítnout, protože není možné vyjmout jednu složku a tou poměřovat celkový sound a formát stanice. Radiožurnál na rozdíl od jiných stanic poslouchají lidé kvůli informacím. Informace zajímají vyznavače různých hudebních stylů. Hudební stanice posluchači hledají podle oblíbené hudby, ale u Radiožurnálu se sejdou vyznavači všech žánrů a hledat shodu na hudbě není vůbec snadné. Nás samotné trápí nedostatek tuzemské produkce, která se do Radiožurnálu hodí. I proto jsme svého času realizovali úspěšný projekt Karel Kryl 70. Posluchači předělávky písní Karla Kryla přivítali, o čemž svědčí nejen ohlas v testech, ale i úspěch CD a DVD KK70, první náklad je takřka vyprodán. Celkem nová je také píseň z koncertu pro Světlušku, kterou složil a nazpíval ne všem známý Adam Lanči alias Cocoman s nevidomým Kájou Leskovcem. Tedy další současný český hudební počin, který stvořil Radiožurnál. Dál jsme exkluzívně představili v předstihu nové album Václava Neckáře, stejně tak novou píseň Anety Langerové Svatá Kordula, kterou začal jako první hrát Radiožurnál. Jsou to momenty, které dokazují, že hledáme cesty, jak představit posluchačům zajímavou domácí produkci, která se hodí pro ČRo Radiožurnál. Toto Vám píšu s vědomím, že Vás zcela nepřesvědčím, protože jste evidentně příznivcem Karla Gotta, možná Heleny Vondráčkové, tedy interpretů objevujících se hojně na ČRo Dvojce a regionálních stanicích ČRo. Znovu opakuji, že ČRo Radiožurnál si denně naladí podle výzkumu Radio Projektu na 850 000 posluchačů. A dovedu si představit, že někdo jiný by chtěl, aby jednou za 2 hodiny zněl z vysílání Matuška, Neckář, Olympic, Chladil, Pilarová, Kotvald s Hložkem. A to prostě není možné. ČRo Radiožurnál je co do hudby vyprofilovaná stanice. Má svou tvář, jak už jsem psal, pro většinu přijatelnou.

Kdybychom měli vyslyšet všechny individuální preference publika, stala by se z našeho vysílání nepřehledná hudební změť – a dovolte tento příměr: spíš ale „dort od pejska a kočičky". A to je také důvod, proč nemůžete zkoušet při programování mixu slova a hudby to, jak zasáhnout publikum od nejmladších posluchačů po ty nejstarší.
Věřte, prosím, že ze strany vedení stanice to není nechuť k novým podnětům, novým metodám ve výběru vysílaných skladeb, není to averze vůči českým písničkám a zahledění do zahraničních titulů. Je to každodenní hledání a nastavování parametrů hudební složky tak, aby byla většina posluchačů Radiožurnálu spokojena, nebo aspoň nebyla nazlobena.
Namířit na vybranou cílovou skupinu je běžný postup, bez toho se dá stanice programovat jen obtížně. Samozřejmě to není tak, že by vysílání ČRo Radiožurnálu nechtělo oslovit i jiné věkové a socioprofesní skupiny – ostatně se to děje.
Váš námět zřídit stanici, která by vysílala pouze české písničky naráží na jedno úskalí – nedostatek volných kmitočtů.

Jan Pokorný
šéfredaktor Radiožurnálu