Stížnost posluchače ohledně vulgarizmů ve vysílání ČRo (leden 2020)

Text stížnosti

Vážená rado, dnes v neděli 8.12. ve 12.29 h jste na Radiožurnálu pouštěli písničku, ve které během cca 1 minuty zaznělo asi 10 krát slovo "posere". Ano, máte pravdu, i 30 let po revoluci se to někdy posere.

Samozřejmě, Vy to dokonale omluvíte, jako vždycky, tím, že je to nadsázka, příměr, alegorie, fantazie, tvořivost, že to tak není do důsledku myšleno, je to součást uměleckého projevu a bla bla bla. Do jisté míry máte pravdu.

Budiž, chcete-li klesnout na úroveň hudební produkce nějakého okresního formátu, je to jen a jen Vaše vizitka. Horší je, že se tímto způsobem snažíte získat mladé posluchače. Tímto pokleslým způsobem. Zmíněný text je určitě přijatelný na nějakém fotbalovém hřišti, kde se s tím pubertální publikum identifikuje a v davové psychóze ho to dojme nebo rozburácí. To je součást prostředí, je to součást celkového scénického efektu a slouží to k odreagování. Alespoň u těch, kteří si tam k tomu nešlehnou.

Za horší celospolečenský jev považujeme to, že dnes už se divák ani v divadle nezasměje, neslyší-li z jeviště sprostotu. Kde jsou ty doby Kopeckých, Horníčků, Werichů, Suchých a Šlitrů, Šimků a Grossmanů, Holzmanů a Hlustvisiháků.

Vážíme si toho, že naše společnost je alespoň formálně svobodná. Tato svoboda otevřela mnohým dříve nedostupné možnosti studia, sebevyjádření a seberealizace. Ovšem rádi bychom Vám připomněli, Vám, kteří ze zákona máte být hlídacím psem před pokleslostí a degenerací ve všech rovinách, od politické až po kulturní, že svoboda není "cochcárna". Není to, nevulgárně řečeno, volnost bez hranic. Svoboda, aby mohla být svobodou, vyžaduje také kázeň. Hlavně sebekázeň. Vyžaduje pravidla a jejich dodržování. Pravidla psaná i nepsaná. Vyžaduje vzdělání, společenskou úroveň a vzájemný všudypřítomný respekt k ostatním. Součástí toho respektu je také zdvořilost. Jinak se svoboda dřív nebo později, tak jako tak zvrhne v nějakou novou totalitu.

Není možné ani přijatelné, abyste na jednu stranu hlásali vodu, třeba hospodářským zločincům, nepohodlným režimům, nepohodlným politikům, Číňanům, u nás třeba Babišovi, a současně pili víno ničím neomezeného a nekontrolovaného chování. Jak se Vám často, až příliš často děje.

Konkrétní příklady radši jmenovat nebudeme. Nebudeme nikoho kádrovat, nálepkovat, ostrakizovat a posílat upálit na hranici.

Berte to zde jako svobodné vyjádření názoru. Jinak si v této věci dělejte opravdu, co chcete.

Vyjádření Rady ČRo

Vážený pane posluchači,

přiznávám, že je poněkud obtížné reagovat na Vaši stížnost, doprovázenou obsáhlým výkladem, když jejím východiskem je jednoduše to, že jste špatně poslouchal. A nespravedlivě reagoval.

Přesto jsme jako Rada Českého rozhlasu požádali vedení ČRo o vyjádření, které k tomuto dopisu přikládám.

Budete napříště laskav a např.  zpětným poslechem v audiarchivu si ověřte, co jste vlastně slyšel. Tím následně umožníte členům Rady ČRo, aby se mohli věnovat podstatným, relevantním a racionálním záležitostem.

S pozdravem,

Jiří Vejvoda,
místopředseda Rady Českého rozhlasu

Vyjádření vedení ČRo

Dobrý den, 

odmítám stížnost v plném rozsahu, a to jak nařčení, že by ČRo Radiožurnál vysílal písničku s textem, který uvádí pisatel, tak i vývody z toho vyplývající. ČRo Radiožunál v uvedeném čase vysílal písničku skupiny Chinaski Potkal jsem tě po letech. Zpívá se v ní několikrát „Někdy se to prostě povede…“. Jako důkaz si dovolím přiložit celý text skladby.

Potkal jsem tě zase po letech
Byla jsi krásnější, než jsem si tě pamatoval
Povídali jsme si o dětech
Trochu jsem přeháněl, trochu se naparoval
Chtěla jsi týpka z lepší rodiny
A celý večery tvrdila mi kdesi cosi
Slyšela tikat sluneční hodiny
A měla dokonalej přehled vo tom co se nosí

Já nezapomínám
Deset let, jak půlhodina

Mám chuť řvát jak na lesy
Že mám pro tebe postel s nebesy
Mám chuť řvát jak na lesy
Že mám pro tebe postel s nebesy pořád schovanou

Během zlomku vteřiny
Celej svět byl naruby a mně
Hlavou proletěly peřiny
A já v tu chvíli ztratil budoucnost i paměť
Stejně mi to hlava nebere
Není mi jasný, kam jsem tenkrát srdce dal
Stejská se mi po těch večerech, nocích a ránech, kdy jsem tě pomiloval

Já nezapomínám
Deset let, jak půlhodina

Mám chuť řvát jak na lesy
Že mám pro tebe postel s nebesy
Mám chuť řvát jak na lesy
Že mám pro tebe postel s nebesy pořád schovanou

Někdy se to prostě povede
Stačí vteřina a je jasný co bude dál
Zabiješ mě jedním pohledem
A já nikdy nezapomínám

Někdy se to prostě povede
Stačí vteřina a je jasný co bude dál
Zabiješ mě jedním pohledem
A já nikdy nezapomínám

Deset let, jak půlhodina

Někdy se to prostě povede
Stačí vteřina a je jasný co bude dál
Zabiješ mě jedním pohledem
A já nikdy nezapomínám

Někdy se to prostě povede
Stačí vteřina a je jasný co bude dál
Zabiješ mě jedním pohledem
A já nikdy nezapomínám

Potkal jsem tě zase po letech
Byla jsi krásnější, než jsem si tě pamatoval
Povídali jsme si o dětech
Trochu jsem přeháněl, trochu se naparoval

S pozdravem

Jan Pokorný
ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu