Stížnost posluchače ohledně pořadu Pro a proti ze dne 4. 10. 2019 (listopad 2019)

Text stížnosti

Dobry den,

prosim o informaci, zda porad "Pro a proti" ze dne 4/10/19 neprekrocil elementarni meze slusnosti, uz jenom vzhledem k datumu uvedeni. Nemluve o tom, ze porad se mel spise jmenovat "Pro a pro" ci "Proti a proti" a o vyvazenosti ci drzeni se tematu uvedenemu na zacatku poradu nelze prilis mluvit.

Abych dal jasne a strucne voditko pro posouzeni, muzete pouzit kodex Ceskeho rozhlasu, napr. body:

1. e) Poskytuje nestranné a nezávislé zpravodajství, informace, komentáře a analýzy.
2. f) Vytváří pluralitní, nápaditou a rozmanitou programovou nabídku, která splňuje vysoká etická a kvalitativní měřítka, a nepodřizuje snahu o kvalitní výstup tlakům trhu.

A jeste vice specificky byl tento porad nestranny a splnoval vysoka eticka a kvalitativni meritka?

Vyjádření Rady ČRo

Vážený pane posluchači,

děkuji Vám za Váš podnět i za to, že pozorně posloucháte vysílání Českého rozhlasu.

S Vaší stížností jsme oslovili vedení Českého rozhlasu se žádostí o vysvětlení, které nám bylo poskytnuto a k tomu dopisu jej přikládám.

K tomu, jak vysílání obhajuje ředitel zpravodajství J. Pokorný, si nicméně dovolím připomínku.

Je zřejmé, že kdokoli může mít na kohokoli názor tak či onak negativní. A sdělovat jej veřejně.  Lze však z lidského hlediska pochybovat o tom, do jaké míry je to vkusné v tak citlivém období, jakým jsou dny mezi úmrtím kritizovaného a jeho pohřbem resp. zádušním obřadem. Námitka, že veřejné míněné bylo do jisté vybičováno protichůdnými informacemi o tom, jakou formu bude oficiální rozloučení s K. Gottem mít, je sice faktograficky validní, ale lidskou rovinu problému neřeší.

Toto své stanovisko také vedení Českého rozhlasu při nejbližší možné příležitosti sdělím.

Jiří Vejvoda,
místopředseda Rady Českého rozhlasu

Vyjádření Vedení ČRo

Dobrý den,

pokud jde o načasování – toto téma nastolila vláda, která velmi rychle po úmrtí Karla Gotta schválila státní pohřeb a tím otevřela veřejnou debatu (viz jiná média, vyjádření známých osobností, diskuse na sociálních sítích). A pochopitelně tento krok vyvolal diskusi  o povaze pohřbu, ale i o zásluhách (slabostech) osobnosti, pro niž chtěla připravit státní pohřeb.

Moderátorka se snažila po celou dobu držet názorový střet právě u tématu „státní pohřeb schválený vládou“, nicméně především Miroslav Vodrážka zobecňoval svá slova na hodnocení Karla Gotta vůbec. Oba respondenti věděli, že jdou diskutovat o povaze pohřbu, nikoli o „životě a díle“ Karla Gotta – nicméně dopředu nikdy nevíme, neb předem nekádrujeme, jaké přesně názory od jednotlivých řečníků nakonec zazní. I Miroslav Vodrážka se vyjadřoval – když mluvil o konkrétní osobě – uctivě (pan Karel Gott) a problém zobecňoval (odkazem na Theodora Adorna, sociologii hudby, Milana Machovce, Milana Kunderu, nebezpečnost normalizačního režimu).

Michael Kocáb se svým velkým kreditem umělce, který si nezadal za normalizace, a politika, který výrazně přispěl k odsunu sovětských jednotek z Československa, v diskusi spolehlivě vyvažoval kritický hlas Miroslava Vodrážky. Několikrát poukázal na to, že Gott pomáhal lidem přežít normalizační režim, pomáhal konkrétním lidem, i jemu nabídl účinkování v době, kdy měl Kocáb zákaz vystupování, že Gott byl výjimečný umělec i člověk, laskavý, přesahující tehdejší populární hudbu, zajímající se upřímně o své fanoušky. Tady kredibilita Michaela Kocába při pozorném poslechu převažuje kritické poznámky Miroslava Vodrážky.

Český rozhlas Plus je zpravodajsko-publicistická stanice a náleží mu úkol sledovat politické a společenské souvislosti aktuálních událostí. Někdy proto vstupuje i na žhavou půdu, do neuzavřených diskusí, nechává promluvit různé hlasy včas, aby se jednotlivé části společnosti neuzavíraly do svých ulit. Je to poslání riskantní, ale nezbytné.

Pořad byl nadprůměrně sledovaný a setkal se s minimální negativní odezvou. Mohu tedy konstatovat, že posluchači jej přijali s relativním pochopením, patrně s vědomím, že Karel Gott jako naprosto výjimečná umělecká osobnost je osobou veřejného zájmu a ty, za života i po něm, musí snést vyšší míru pozornosti než „obyčejní“  občané.

S pozdravem

Jan Pokorný
ředitel Zpravodajství