Stížnost posluchače M. Kmínka ohledně hudby na stanici ČRo Radiožurnál (srpen 2020)

26. srpen 2020

Projednáno na veřejné schůzi Rady Českého rozhlasu 26. 8. 2020.

Text stížnosti

Vážená rado,
nejsem zastáncem rádia a televize v dnešní době internetu. A přiznávám, že nejsem ani zastáncem veřejnoprávního vysílání, které je stále více tendenční. Nicméně při cestách autem, když už mám povinnost platit rozhlas, protože vlastním přístroj, který je součástí automobilu, je Radiožurnál jednou z naladěných stanic. Vzhledem k tomu, že neřeším, kterou za stanic momentálně poslouchám, případně, kterou ve služebním autě naladil někdo z kolegů, jsem i posluchačem stanice Radiožurnál, která patří český rozhlas a tedy je mnou placená stanice. Toliko na krátké vysvětlení. Stížnost: Dovoluji si stěžovat na repertoár, vysílaný stanicí Radiožurnál. Tato stanice má být stanicí pro širokou veřejnost a tedy pro všechny. Nechápu tedy, proč 3x do hodiny a 7 dní v týdnu mám poslouchat odrhovačku přihřátého hlasu Jamese Blunta. O ostatních pseudoprodukcích stejného znění a tonů ani nemluvím. Pokud mi to nesdělí někdo z moderátorů, kolikrát ani nerozeznám, že se změnil interpret. Požaduji tedy snížit frekvenci tohoto žánru, zvláště pak Jamese Blunta, a zařadit raději něco řádně ostřejšího. Nejsem jistě jediným posluchačem a jediným přispěvatelem a za své peníze požaduji uspokojit i své potřeby. Ve svých 50 letech a s VŠ vzděláním nadprůměrného příjmu, preferuji havy metal, hard rock, ale i osvědčenou kvalitu, jako Suchý – Šliter, Karel Gott, Daniel Landa, Michal David, Orlík, Ortel…. Rozhodně místo Blunta uvítám volbu dvojice Svěrák Uhlíř. Nejsem si vědom, že by z Blunta byly nadšené mé děti, moji rodiče ani nikdo z příbuzných a známých. Rozhodně z okruhu známých získám více podpisů pod petici za Ortel než pro Blunta. Všichni již někde slyšeli a pustili si Ukolébavku od Landy, ale název žádné skladby od Blunta jim nic neříká. Rozhodně bude i licenční poplatek za Šlitrovky menší a pro český rozhlas hospodárnější než zahraniční tuctové odrhovačky, nemastné a neslané a hnusné s hlasem vychlastaného buzeranta. Žádám tedy, aby za mé peníze byly hrány skladby PRO VŠECHNY, tedy i pro mě a okruh mých známých. Doporučují místo dvou ze tří případů Blunta pustit Ortel nebo Landu. Není mi známo, že by byli ministerstvem kultury zakázaní. V opačném případě požaduji vrácení peněz a navíc zaplatit za to, že ten hnus musím poslouchat. Děkuji za projednání mé stížnosti a za kladné vyřízení mé žádosti. S pozdravem Cro pro všechny ZDAR M. Kminek PS: Mohli by rovněž zařadit vzdělávací pořad, abych mohl dětem vysvětlit, zda se nově píše černý pes s malým nebo velkým č|Č, jak se bude psát bílá kočka, jak modrá voda. Rovněž mám zmatek jak nově psát cikánská pečeně a zda bude i Negr s velkým písmenem.
Panebože ať už ty lidi dostanou rozum, Prosím.

Vyjádření Rady ČRo

Vážený pane Kmínku,

problematika hudební dramaturgie stanice Radiožurnál se v podnětech posluchačů objevuje celkem často. Každý z nás má jiné hudební priority, sympatie či antipatie, někdo preferuje českou, jiný zase zahraniční produkci. Je v podstatě nemožné uspokojit na jedné stanici všechny.

Ředitel Zpravodajství Jan Pokorný v přiloženém stanovisku uvádí, že v případě výrazného žánrového rozkročení hudebních stylů by Radiožurnál „vysílal pro všechny – a pro nikoho“. S tím lze souhlasit.

Uvádíte konkrétního interpreta, který se měl ve vysílání Radiožurnálu objevit třikrát za hodinu. Rada Českého rozhlasu Vás prosí, abyste jí zaslal datum a časový interval, kdy se tak stalo.

Rada Českého rozhlasu je celkem pravidelně seznamována s hudební dramaturgií Radiožurnálu a bude tomu i nadále.

Ing. Miroslav Dittrich,
místopředseda Rady ČRo

Vyjádření vedení ČRo

Dobrý den, 

dovolím si v úvodu reakce na stížnost zdůraznit, že ČRo Radiožurnál  je především zpravodajsko-publicistická stanice. 24 hodin denně nabízí rychlý a kvalitní informační servis o událostech doma i v zahraničí. Je tedy v rodině stanic Českého rozhlasu tou, která tu je pro všechny, kdož mají zájem o aktuální dění v ČR i ve světě. Je koncipována jako stanice typu „proud slova a hudby“. To je její výhoda – může prakticky kdykoliv přerušit připravený program a přinést mimořádnou zprávu, vystoupení k závažné události atp. Zároveň je to i úskalí. Předpokládáme, že o zpravodajství se zajímá, a výzkumy to dokazují, široká věková i socioprofesní skupina obyvatel.

Jiné to je ve vnímání hudby. Podle výstupů Radioprojektu ČRo Radiožurnál poslouchá denně téměř 900 000  posluchačů. S trochou zjednodušení je to stejně tolik individuálních preferencí – někdo dává přednost české hudbě, jiný preferuje anglosaskou, další rock, hard rock, jiný dává přednost country a folku, některým se libí interpret xy, jenž zase není po chuti dalším. Proto je nemožné splnit požadavek – já si vás platím, tak hrajte i to, co se líbí mně. Došlo by totiž k tomu, že by taková stanice vysílala pro všechny – a pro nikoho. ČRo Radiožurnál věnuje hudební dramaturgii soustavnou péči. Řídí se dlouhodobými posluchačskými preferencemi a vychází  ze sociologických průzkumů mezi posluchači této stanice. Z nich pak, po zohlednění dalších parametrů, vzniká hudební dramaturgie.

Pan Kmínek píše: „Nechápu tedy, proč 3x do hodiny a 7 dní v týdnu mám poslouchat odrhovačku přihřátého hlasu Jamese Blunta.“ K tomu uvedu jediné – neexistuje interpret, jehož skladby by ČRo Radiožurnál vysílal 3x do hodiny. A už vůbec nebereme v potaz sexuální orientaci zpěvačky či zpěváka. Při výběru hudby se rozhodně nepohybujeme v úsudcích „tuctové odrhovačky, nemastné a neslané a hnusné s hlasem vychlastaného buzeranta.“ Loni jsme i Radu Českého rozhlasu zevrubně seznámili s hudební dramaturgií Radiožurnálu, s tím, co všechno při jejím sestavování zohledňujeme, z čeho vycházíme.

V post scriptu stížnosti je i  volání po pořadu, na jehož základě by bylo možné dětem vysvětlit,“…. zda se nově píše černý pes s malým nebo velkým č|Č, jak se bude psát bílá kočka, jak modrá voda“. „…. jak nově psát cikánská pečeně a zda bude i Negr s velkým písmenem“.  Osobně jsem přesvědčen, že tyto otázky dostatečně upravují nynější Pravidla českého pravopisu.

S pozdravem

Jan Pokorný
ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu

Spustit audio