Stížnost posluchače M. Brunclíka ohledně odměn v managementu ČRo (červen 2016)

Text stížnosti

Vážená Rado ČRo,

podávám tímto níže specifikovanou stížnost pro důvodné podezření na eventuální pletichy managementu ČRo.

V minulých dnech vyšly na veřejnost z otevřených mediálních zdrojů skandální skutečnosti o stylu řízení Českého rozhlasu jeho nedávným generálním ředitelem Peterem Duhanem a členy jeho kolegia.

V soudním procesu s náměstkem GŘ ČRo Michalem Koliandrem, na něhož Peter Duhan podal trestní oznámení o korupci, vyšlo najevo, že si Duhan vzal od Koliandra částku 125.000 Kč, údajně jako úplatek na zmanipulování prodeje zámečku ČRo v Přerově nad Labem. V kauze se frekventuje jako údajný posel celkového úplatku 250.000 Kč nedávný ministr kultury Jiří Balvín.

Koliandr se „vyvinil“ z úplatkářství vysvětlením, že oněch 125.000 Kč pocházelo z jeho odměn, jež Duhan prý běžně vypisoval pro své nejbližší spolupracovníky s podmínkou, že mu podstatnou část z vděčnosti odvedou do kapsy. Tuto skandální praxi potvrdil dle veřejných pramenů současný generální ředitel ČRo René Zavoral slovy :

„Několikrát se mi stalo, že mi ze strany pana Koliandra bylo řečeno, že bych měl část peněz vracet zpět“.

Dle mého právního vědomí a více než čtyřicetileté právnické praxe spatřuji v popsaných skutcích závažnější trestné činy, než které byly žalovány.

Zároveň v nich vidím flagrantní porušení Kodexu ČRo, na něž je povinna Rada ČRo ze své kompetence a též pro absenci jakékoli autoremedurní reflexe v řídících funkcích stále působících nejbližších spolupracovníků Petera Duhana, zejména pánů Zavorala a Mengera, reagovat.

Z hlediska morálního nedokážu jako emeritní rozhlasák, rehabilitovaný za politickou perzekuci, když jsem jako nestraník veřejně odmítl vedoucí úlohu KSČ a sovětskou okupaci naší vlasti a cíleně se vyřadil z rozhlasové prostituce totalitnímu režimu, nazvat instituci, za níž stovky lidí položily v letech 1945 a 1968 své životy - a byli jsme k tomu odhodláni v srpnu 1968 též - jinak než jako nechutný manažerský hampejz.

Dle reakce na tuto stížnost Radou ČRo si vyhrazuji reagovat na věc právně jako občan, který se dozvěděl o trestných činech v instituci, již považuji přes aktuální bědné časy za ctihodný fenomén české státnosti.

JUDr. Milan Brunclík

Odpověď Rady ČRo

Vážený pane Brunclíku,
děkujeme za Váš dopis. Rada Českého rozhlasu si nechala vypracovat vyjádření vedení Českého rozhlasu, které připojujeme k této odpovědi. S jeho obsahem se radní ztotožňují a na základě dostupných informací se nedomnívají, že došlo k porušení Kodexu Českého rozhlasu.

S pozdravem

Hana Dohnálková,
předsedkyně Rady Českého rozhlasu

Vyjádření vedení ČRo

Dne 9. května 2016 obdržel Český rozhlas žádost Rady Českého rozhlasu o vyjádření ke stížnosti pana JUDr. Milana Brunclíka, došlé Radě Českého rozhlasu dne 5. 5. 2016, označené jako „Stížnost na pletichy managementu ČRo“ (dále jen „stížnost“). Ve stížnosti stěžovatel předkládá svou interpretaci informací ze soudního procesu s bývalým náměstkem generálního ředitele Českého rozhlasu panem Michalem Koliandrem (dále též „informace stěžovatele o procesu), označuje informace stěžovatele o procesu jako „skandální informace“, a z těchto informací dovozuje následující:
- Stěžovatel má „důvodné podezření na eventuální pletichy managementu ČRo“;
- Stěžovatel spatřuje v informacích stěžovatele o procesu „závažnější trestné činy, než byly žalovány“ a zároveň „flagrantní porušení Kodexu ČRo“;
- Stěžovatel konstatuje „povinnost Rady ČRo ze své kompetence a též pro absenci autoremedurní reflexe v řídících funkcích stále působících nejbližších spolupracovníků Petera Duhana, zejména pánů Zavorala a Mengera, reagovat“;
- Stěžovatel nazývá Český rozhlas „nechutným manažerským hampejzem“.

Český rozhlas se ke stížnosti stěžovatele vyjadřuje takto:

1.
Český rozhlas chápe stížnost jako rozhořčení posluchače nad některými informacemi, které se objevily v médiích o soudním procesu s bývalým náměstkem generálního ředitele Českého rozhlasu panem Michalem Koliandrem. Je zřejmé, že tyto informace netvoří pozitivní dojem o médiu veřejné služby. Český rozhlas ovšem nesdílí hodnocení stěžovatele ani závěry, které stěžovatel učinil ve své stížnosti.

2.
Nikdo, ani Český rozhlas, ani Rada Českého rozhlasu, nemůže činit závěry z informací z médií o dosud neskončeném soudním procesu a nemůže ani hodnotit celkový skutkový stav ve věci samé ani jednotlivé výpovědi svědků. To je výsadou soudu a až do doby pravomocného odsuzujícího rozsudku, bude-li vynesen, je nutné hledět na obžalovaného jako na nevinného. Svědecké výpovědi není možné hodnotit samostatně a zejména je nelze hodnotit na základě kusých informací, které jsou stěžovatelovou interpretací mediální interpretace.

3.
Vedení Českého rozhlasu, resp. Rada Českého rozhlasu nemohou učinit žádnou „autoremedurní reflexi“, resp. jinak reagovat, jak požaduje stěžovatel, pokud z informací jim dostupných neplynou závěry, které by nějakou takovou reflexi nebo závěry odůvodňovaly.

4.
Český rozhlas je názoru, že pokud by se kterýkoliv svědek v jakémkoliv soudním procesu domníval, že svou výpovědí může způsobit trestní stíhání sobě nebo osobám sobě blízkým, odmítnul by vypovídat. V tomto případě, podle kusých mediálních informací o procesu, svědci vypovídali, z čehož lze učinit obecný závěr, že se svědci zřejmě nedomnívali, že by v tom, co bylo obsahem jejich výpovědi, měl soud spatřovat jejich trestnou činnost. Dále, Český rozhlas je přesvědčen, že kdyby na základě výpovědi svědků státní zástupce učinil závěr o trestné činnosti svědků, nepochybně by učinil i příslušné kroky v trestním řízení. Českému rozhlasu ovšem není nic takového známo. Samozřejmě, tento obecný závěr Českého rozhlasu nemůže bránit stěžovateli učinit závěr jiný.

5.
Důrazně se ohrazujeme před stěžovatelovým označením Českého rozhlasu za „nechutný manažerský hampejz“. Toto označení uráží desítky poctivých vedoucích pracovníků Českého rozhlasu.

Z důvodů výše uvedených navrhujeme Radě Českého rozhlasu, aby stížnost stěžovatele odmítla jako neodůvodněnou.

Mgr. Ing. Petr Šmelhaus
vedoucí Právního oddělení