Stížnost posluchače J. Nováka ohledně zpravodajství k vraždě Kásima Solejmáního (březen 2020)

Text stížnosti

Vážení přátelé, prosím aby rada analyzovala onformování amkomentování Českého rozhlasu o vraždě Kásima Sulejmáního. ČRo od počátku informu je pouze z jedné strany tj. z pozice Trumpovy administrativy - tomu odpovíídá hodnocení vraždy - tj. například nikdy nepadne slovo vražda ale zabití, Sulejmáního jendotky jsou označovány jako teroristické, aniž bychom se dozvěděli proč se na seznam teroristů USA dostaly - tedy boj s džihádisty v Sýrii - a tedy přesný opak terorismu, nikdo nehovoří o tom, za jakých okplností byl zavražděn (tedy oficiální navštěva Itáku s cílem dohodnout smír se Saudskou Arábií atd atd viz např komentář níže Terezy Spencerové. K událostem v regionu se vyjadřují nejrůznější komentátoři ale lidé kteří se regionu a jeho problematice věnují intezivně, jako např níže uvedená Tereza Spencerová mezi komentátory chybí. Informace a komentování ČRo je dlouhodobě manipulativní, neobjektivní a v totmo ohledu nezákonné. Vražda Íránského emisara v Iráku je jen střípkem, který to dokládá. Prosím Radu, aby objektivitě ČRo věnovala skutečnou pozornost a vyváženost po vedené rozhlasu vymáhala a doložitelné manipulace - které není problém slyšet každý den, hlavně na ČRo Plus, sankcionovala. V praxi skutečně stačí poslechnout informace a konmentáře na Plusu z jakéhokoli dne a není problém vždy doložit fakty manipulace, nepravdy, nevyváženost a neobjektivitu. Jaroslav Novák 774 548 434 Koment T. Spencerové k vraždě Bývaly časy, kdy se Bushovi domácí (ale i zahraniční, samozřejmě) propagandisté předháněli v ujišťování, že Iráčané umírají touhou být okupováni Spojenými státy. Dnes už se dávno provalilo, že „nadšené davy“, které v Bagdádu krátce po invazi bouraly obří Saddámovu sochu, byly ve skutečnosti zaplaceny píárovým oddělením Pentagonu. Nyní ministr zahraničí USA Mike Pompeo tvrdí, že Iráčané umírají touhou být znovu Amerikou okupováni a z radosti nad vraždou íránského generála Kásima Sulejmáního „tančí v ulicích“. Ve skutečnosti se stovky tisíc lidí sešly k uctění generálovy památky nejen v íránských městech Teheránu, Kermánu nebo Šírázu, ale i v iráckém Bagdádu a umělci už vykreslují generálovy podobizny také v posvátné Karbale. A lidé pochodovali také ulicemi pákistánských, indických a jiných měst. Skandovali „Smrt Americe! Smrt Izraeli!“ Odhaduje se, že šíitů je po světě asi 180 milionů. Americký atentát je, zdá se, dokázal semknout. Trumpova administrativa opakuje, že Sulejmání musel být zabit, protože plánoval bezprostřední rozsáhlé útoky proti americkým zájmům v Iráku. Pentagon mlží, když má přijít na detaily. Sulejmání přitom ale do Bagdádu přiletěl pravidelnou linkou z Damašku, let měl hodinové zpoždění, a se svým diplomatickým pasem prošel všemi kontrolami, jako ostatní cestující. To žádné velké konspiraci nenapovídá, tím, spíš, že irácký premiér Mahdí v neděli v parlamentu vysvětlil, že Sulejmání přiletěl na oficiální pozvání a měli se následující den setkat, aby Bagdádu předal íránskou odpověď na nedávné návrhy Saúdské Arábie týkající se snížení napětí ve vzájemných vztazích. Byla snad vyhlídka na regionální smír bez americké účasti hlavním důvodem jeho smrti? Ať tak či tak, irácký premiér najednou nevypadá jako mírový prostředník mezi Íránem a Saúdy, spíš jako někdo, kdo vlákal Sulejmáního do pasti. Není divu, že funí vzteky a v parlamentu podpořil požadavek na odchod zahraničních jednotek ze země. (A co víc, pokud měly USA nějaké zpravodajské informace o chystaných protiamerických operacích, proč v půli prosince zmírnily bezpečnostní opatření kolem své ambasády v Bagdádu? Pokud by zůstala v platnosti, žádné následné obléhání rozzuřeným davem by nebylo.) Zkrátka, zabitím generála Sulejmáního Spojené státy vytvořily šíitům hvězdného mučedníka, sjednotily (nejen) šíitské řady, oslabily své pozice v regionu a zbytku světa na obhajobu svých kroků znovu nabízejí jen pochybné příběhy, jimž aktuálně korunu nasazuje viceprezident Pence, který už Sulejmáního spojuje dokonce i s 11. zářím… To vše vcelku „čitelně“ dokládá, že je Trumpova íránská „politika maximálního nátlaku“ v totální krizi. Odstoupil od obamovské jaderné dohody z roku 2015, zavalil Teherán sankcemi, ale Írán se – jako po dekády předtím -- nepoddává. Pro svou politiku Trump nenachází podporu ani u svých západních spojenců, a tak se musí spoléhat na sympatie Izraele a Saúdů. Ale Saúdové si takřka uraženě stěžují, že o atentátu na Sulejmáního nebyli informováni dopředu, a vysílají do Washingtonu delegaci s žádostí nezatahovat oblast do další zničující války. Mike Pompeo si mezitím stejně uraženě stěžuje, že Evropa Spojeným státům „není příliš nápomocná“. Po nátlakové politice vůči EU i v rámci NATO je to svým způsobem stížnost fascinující. Politika „maximálního tlaku“ na Írán přitom v uplynulém půlroce neprokázala jen svou neživotaschopnost, ale ve skutečnosti dovedla USA na Blízkém východě fakticky pod tlak Íránu. Krátké obléhání amerického velvyslanectví v Bagdádu bylo přitom pro mezinárodně izolovaného Trumpa jen poslední ze série proher – už v červnu Íránci Američanům sestřelili superdrahý bezpilotník, dál sebevědomě podporují Sýrii, Hizballáh v Libanonu dál posiluje své pozice ve státních strukturách, jemenští rebelové jsou s to raketovými útoky vyřazovat z provozu saúdské ropné rafinérie… Vypadá to, jako by zabitím generála Sulejmáního kousek od bagdádského mezinárodního letiště „u Trumpů“ zkoušeli demonstrovat, že je Amerika stále mocná. A zintenzivnění spekulací o otevřené válce s Íránem spolehlivě zvyšují ceny ropy a současně posilují akcie amerických zbrojařů… Velká válka nebude, ale… I když, skutečná „velká válka“ mezi USA a Íránem příliš pravděpodobná není. Vlastně ji lze skoro vyloučit. Pro Írán by to byla válka zničující, pro USA by znamenala neúměrně vysoký počet ztrát, který by Trumpovi znemožnil znovuzvolení, a „zbytek světa“ by se mohl ocitnout v totální a těžko řešitelné energetické krizi, kterou by oprávněně kladl za vinu Washingtonu. Není divu, vždyť do uhlíkové neutrality ještě daleko, a tak ropu z Perského zálivu potřebujeme k prostému přežití… Současně je ale jasné, že Írán nějak reagovat musí -- Američané přece zabili jednu z ikon islámské revoluce i vzmáhajícího se íránského patriotismu. Lze přitom ale předpokládat, že Teherán nezvolí k pomstě nic, co by Trumpa oprávnilo k přímému útoku proti Íránu. Přesto je tu ale stále rozsáhlá regionální síť proíránských, šíitských nebo jen protiamerických skupin, které se mohou rázem proměnit v gerilový „pytel blech“ a zacílit na americké vojenské, ropné nebo jiné zájmy. Nabízí se vyhlídka na atentáty, pumové útoky, únosy, sabotáže ropných či jiných provozů… Mimochodem, Spojené státy denně produkují asi 13 milionů barelů ropy a spotřebovávají asi 21 milionů. Pokud se světové ceny v důsledku nynější krize (a případné války) v ropném regionu zvednou (a jsou přitom už na 70 dolarech za barel), s každým navýšeným dolarem dopadnou i na Trumpovy voliče. A Trump už po zabití Sulejmáního není v pozici, aby situaci v regionu kontroloval. Přehršel hrozeb vysílaných přes twitter do Íránu i Iráku na faktu nic změnit nemůže. A co dál? Není divu, že Mike Pompeo krátce po Sulejmáního zabití volal do Moskvy a ujišťoval, že USA jsou „dál oddány deeskalaci“. Snažil se přesvědčit Rusy, aby přesvědčili Íránce, aby zachovali zdrženlivost. Mohl počítat s tím, že Rusko i Čína, které sice stojí na straně Íránu, současně nechtějí, aby byl vliv Teheránu na Blízkém východě nějak neúměrný jejich vlastním zájmům. Nicméně, obecně platí, že USA sice formálně zabily Sulejmáního, ale fakticky se střelily do „vlastní nohy“, čehož Rusko i Čína s chutí využijí k posílení svých pozic. Po třech dnech od zcela nedomyšleného (a z hlediska strategického i kontraproduktivního) zabití generála Sulejmáního irácký parlament (za souhlasu vlády) odhlasoval faktické vyhnání cizích jednotek ze země. Je určitou ironií, že USA kdysi vpadly do Iráku pod hesly o „demokratizaci“, a měly by odejít poté, co o tom rozhodl irácký parlament. „Generál Sulejmání po své smrti dokázal to, co nedokázal za svého života,“ podotkl k tomu blízkovýchodní expert Elijah Magnier. „Je to jeho poslední spektakulární čin ve prospěch Íránu a celé „osy odporu“: Legislativa nutící USA k odchodu a k přerušení veškeré vzájemné spolupráce Iráku s USA.“ Názor iráckého parlamentu ještě vláda musí proměnit do podoby zákona, ale i kdyby se tak stalo obratem ruky, dohoda z roku 2014, na jejímž základě se americké jednotky do Iráku vrátily, aby tam bojovaly proti Daeši, předpokládá, že odsun má být dán na vědomí s ročním předstihem. Čili, americké jednotky v Iráku pro nejbližší budoucnost zůstávají. Šest let stará dohoda ale nespecifikovala právní status amerických sil v Iráku, a tak se nyní po parlamentním hlasování Pentagon ocitá v naprostém právním vakuu. Není jasné, jak se v takové situaci zachovají ostatní vojensky přítomní členové NATO, včetně České republiky. Dánsko se prý už rozhodlo pro odchod, ostatní zastavily většinu svých dosavadních aktivit a soustředí se plně na obranu svých základen. Nelze přitom samozřejmě vyloučit možnost, že „u Trumpů“ vyhlásí celý ten „nevděčný“ Irák za „proíránskou zónu“ a znovu zahájí agresi nebo alespoň znovu začnou platit sunnitské teroristy, jako tomu bylo v případě Al Kajdy a dalších skupin. Co pak udělají členové NATO? Ruská opoziční Nězavisimaja Gazeta nicméně s odvoláním na nejmenované zdroje libanonského Hizballáhu nabízí jiný úhel pohledu. Prý že Írán s USA v uplynulých letech tajně vyjednával takřka bez přestávky a že právě ideologicky vyhraněný Sulejmání byl jednou z hlavních překážek nového sbližování mezi Trumpem a Teheránem. Jeho smrt se tak prý hodí oběma stranám: íránskému vedení byl odstraněn z cesty nepohodlný „blok“, Trump pro změnu může svým sponzorům vykázat alespoň nějaký „velký“ zářez na pažbě své politiky, načež může pomalu, hodně pomalu následovat sbližování s Íránem i odsun z Iráku. S informacemi, které jsou dnes dostupné, je to samozřejmě jen spekulace, ale logiku popsaného vývoje akceptovat lze: ve finále Spojeným státům pod Trumpovým vedením na jedné straně nezbude než odejít z Iráku, protože další „nekonečný Afghánistán“ by byl už neúnosným, a na straně druhé se v íránské otázce znovu sblížit alespoň s Evropou a v nějaké podobě se tak vrátit k obamovské jaderné dohodě s Íránem z roku 2015. Nebude uzavřena rychle, bude pozměněna, aby si Trump mohl uchovat tvář, a bude pro Írán alespoň v některých sférách výhodnější, aby „do ní vůbec šel“. Čína s Ruskem mezitím opanují ropný region Blízkého východu. A ta naše uhlíková neutralita je tak daleko… Tereza Spencerov

Jaroslav Novák

Vyjádření Rady ČRo

Vážený pane Nováku,

jménem Rady Českého rozhlasu Vám děkuji za Váš podnět i za pozorný poslech vysílání média veřejné služby.

Zmíněný podnět jsme předali vedení ČRo k vyjádření, které si dovoluji k tomuto dopisu připojit.

Je natolik obsáhlé a vyčerpávající, že jej lze považovat za adekvátní reakci na Vaši stížnost, a věřím, že Vás uspokojí.

S pozdravem,

Jiří Vejvoda,
místopředseda Rady Českého rozhlasu

Vyjádření vedení ČRo

Dobrý den,

od 3. ledna do 7. ledna, kdy bylo téma nejžhavější, jsme ve Zpravodajství ČRo odvysílali několik desítek příspěvků, v nichž (převážně v publicistice) jsme popsali poměrně podrobně, kdo byl Kásem Solejmání, jaké bylo jeho postavení v Íránu, čím se zabývaly jednotky Kuds, kterým velel, i jak se na jeho usmrcení dívají různé síly v Iráku, v Íránu i ve světě. Nedá se říct, že bychom tlumočili pouze pohled Spojených států. Ve zpravodajství se objevují nesouhlasné hlasy z Blízkého východu, z Ruska i z OSN. Především vysvětlující charakter měly příspěvky zahraničně-politického analytika Milana Slezáka, komentátora Jana Fingerlanda a zpravodaje na Blízkém východě Štěpána Macháčka. Rozhlasoví autoři se opravdu vyhýbají slovu „vražda“, ale v příspěvcích citujeme mluvčí, kteří akt takto označují.

Kromě rozhlasových komentátorů hovořili o situaci na Blízkém východě v souvislosti se smrtí Solejmáního například Marek Čejka, odborník na Blízký východ z Ústavu teritoriálních studií Mendelovy univerzity, vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha Břetislav Tureček a šlo o hlasy výrazně kritické vůči americkému postupu. Naopak Gita Zbavitelová usmrcení Solejmáního ve svém komentáři (6. ledna) označuje za správnou věc a uvádí argumenty. Velmi věcně se vyjadřovala Irena Kalhousová, ředitelka Herzlova centra izraelských studií UK.

Se stížností se pokusím vypořádat ve třech bodech, svou argumentaci si dovolím podpořit přímými citacemi z vysílání, někdy i s technickým označením příspěvků. Cílem je zevrubně popsat, jak vysílání Radiožurnálu a Plusu tuto událost reflektovalo. 

 a/ označení násilného činu – nejčastěji se vyskytuje neutrální výraz útok a zabití 3. ledna, kdy Solejmání přišel o život, se hovoří o útoku a zabití, používáme ale také termín “atentát”, což asi nejlépe vystihuje situaci. Citují se i hlasy, které hovoří o vraždě.  Ve zpravodajství máme na jedné straně Washington, který uvádí, že šlo fakticky o  preventivní úder, na druhé straně mluvčí, kteří hodnotí útok jako vraždu.

Situace je tedy popsaná z různých úhlů pohledu - viz příspěvek zpravodaje Štěpána Macháčka.

PROMO: Americký atentát na druhého nejmocnějšího muže Íránu rozděluje svět i Blízký východ.

RESPONDENTI: 

Mohsen Rezáeí, bývalý velitel íránských gard

Benjamin Netanjahu, izraelský premiér

OHLÁŠENÍ: Spojené státy tvrdí, že atentátem na íránského generála zmařily chystaný útok proti americkým občanům. Zabití Kásema Solejmáního tak zdůvodnil americký ministr zahraničí Mike Pompeo (majk pompejo). Blízký východ je v reakcích na smrt velitele elitních íránských jednotek rozdělený. Sunnitští syrští uprchlíci nebo íránská opozice Solejmáního smrt slavili. Spojenci Teheránu hrozí odvetou.

ZP4738328

--------------------------------------------------------------

SPOJÁKY/SCÉNÁŘ: „Tento obrovský zločin znamená pro pana Trumpa jen další hanbu. Velký íránský národ se americké vládě tvrdě pomstí," prohlásil bývalý velitel íránských Revolučních gard Mohsen Rezáeí. Na odplatu Teheránu se připravuje Izrael. Írán může k útoku použít území Sýrie i Libanonu. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu americký atentát na Kásema Solejmáního schvaluje: “Tak, jako má právo na sebeobranu Izrael, mají ho i Spojené státy. Kásem Solejmání je zodpovědný za smrt amerických občanů a mnoha dalších nevinných lidí. Plánoval mnoho dalších takových útoků," uvedl Netanjahu při předčasném ukončení návštěvy Řecka.

Z Blízkého východu Štěpán Macháček, Radiožurnál/ČRo.

3. ledna kritika z Moskvy
OHLÁŠENÍ: Washington za zabití velitele elitní části íránských Revolučních gard Kásema Solejmáního zkritizovala Moskva. Podle ruského ministerstva zahraničí to povede k růstu napětí v celém regionu. Íránský velitel zemřel při ranním americkém náletu na letiště v iráckém Bagdádu. Při útoku přišlo o život i několik dalších lidí, včetně vůdce iráckých šíitských milic, které Írán podporuje.

ZP4737513

--------------------------------------------------------------

SPOJÁKY/SCÉNÁŘ: Ruské ministerstvo zahraničí pro agenturu RIA Novosti uvedlo, že Kásem Solejmání oddaně chránil národní zájmy Íránu. Jeho zabití při americkém náletu přirovnalo k dobrodružnému kroku, který jenom eskaluje napětí v celé oblasti.

Rusko patří dlouhodobě ke spojencům íránského režimu. Naposledy v pondělí spolu v Moskvě jednali ministři zahraničí obou zemí Sergej Lavrov a Mohammad Džavád Zaríf.

Íránci zdůrazňují, že Solejmání hrál důležitou roli při porážce Islámského státu a Američané jeho zabitím dokázali, že jim nejde o boj s terorismem, ale s Íránem. Teherán naopak na svůj seznam teroristických organizací přidal americkou armádu.

4. ledna HZ 18:00
Zdeněk NOVÁK, redaktor
Desetitisíce lidí se zapojily do pohřebních průvodů v iráckém hlavním městě Bagdádu. Procesí vedená ozbrojenci šíitských milic, lidových mobilizačních sil, vyvolávala protiamerická hesla a také vzdávala hold generálu Solejmánímu a jeho iráckým spojencům. Těla zabitých pak převezli přes šíitská poutní města Karbalá a Nadžaf, kde pohřbí irácké oběti pátečního amerického atentátu. Tělo generála Solejmáního nakonec skončí v Íránu, kde ho pohřbí v úterý v jeho rodném městě Germán. Kvůli napětí mezi Spojenými státy a Íránem jednali diplomaté Francie, Německa a Číny a vyzvali všechny strany k diplomatickému řešení krize. Británie své občany vyzvala, aby v dané situaci necestovali do Iráku a Íránu.
Zdeněk Novák, Radiožurnál.

5. ledna
Například zpravodajka OSN pro lidská práva Agnes Callamardová následně upozornila, že zabití generála bylo velmi pravděpodobně nelegální.

6. ledna
Popis pohřbu Solejmáního:
Průvody vyšly od Teheránské univerzity, kde měla proslov mimo jiné Zejnab Solejmáníová, dcera zabitého generála: “Rodiny amerických vojáků v západní Asii, kteří se účastní krutých amerických válek v Sýrii, Iráku, Libanonu, Afghánistánu, Jemenu či Palestině, budou teď trávit dny čekáním na zprávy o smrti svých synů," řekla smutnícímu davu dcera Kásema Solejmáního. Uvedla také, že Spojené státy a Izrael čekají po vraždě jejího otce černé dny. Amerického prezidenta Donalda Trumpa označila za hračku v rukou mezinárodního sionismu. Účastníci průvodu si předávali rakve s ostatky Kásema Solejmáního a dalších obětí pátečního amerického útoku.
Z Blízkého východu Štěpán Macháček, Radiožurnál/ČRo.

7. ledna Den v 60 minutách
Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka
Kam pokročily vzájemné výhrůžky mezi Íránem a Spojenými státy po atentátu na Kásima Solejmáního, který podle vyjádření Donalda Trumpa plánoval velký útok…

b/ Pokud jde o označení revolučních gard za teroristické, odkazujeme se na americké hodnocení: Solejmání byl velitelem elitní jednotky Kuds Íránských revolučních gard, které Američané od dubna považují za teroristickou organizaci a připisují jim smrt desítek Američanů.

Spojené státy označují íránské jednotky Kuds za teroristickou organizaci. Pentagon uvedl, že Solejmání - cituji - aktivně připravoval plány na útoky proti americkým diplomatům v oblasti a na vojáky v Iráku a jinde". A podle Američanů stál i za nedávným útokem na americké velvyslanectví v Bagdádu (k přípravě toho protestu se přihlásily milice PMF).

c/  popis souvislostí a četná vysvětlení, kdo byl Kásim Solejmání
Hned  3. ledna představil figuru Solejmáního generál Pavel (pro všechny státy regionu byl symbolem šíitského vlivu), zaznělo mimo jiné v publicistické části Hlavních zpráv ve 12:10. Milan Slezák hned po něm vysvětlil, co dělal Solejmání na bagdádském letišti, za kterými operacemi v minulosti stál (například útoky Hizballáhu proti Izraeli, řídil šíitské milice proti IS Iráku, radil Asadovi; některé útoky, které naplánoval,  se ale dají charakterizovat jako teroristické, podle Američanů mohl za ztrátu životů na 600 amerických vojáků, údajně jedna z jeho skupin chystala i atentát v samých USA).

4. ledna – 17:20 Milan Slezák vysvětloval, jaké Írán chce zasáhnout cíle jako odvetu za útok; předčasně nelze závěry, nevíme, jak de facto zahynul Solejmání.
5. ledna -    publicistika 12:10  - Milan Slezák vysvětluje, jaké kroky vůči americkým vojákům může prozatímní irácká vláda podniknout.  Soudí, že bez Američanů si s pozůstatky IS (12.000 – 14.000 vojáků)  Irák neporadí. Dále znovu vysvětluje, kdo jsou spojenci Íránu a Solejmáního v oblasti.
6. ledna  - Den podle (Libora Dvořáka) – Jan Fingerland vysvětluje, kdo byl Solejmání, důležitý hráč, člověk nestandardního postavení, velitel revolučních gard, sám si zadal úkol šířit vliv Íránu v oblasti,  vztah generála Solejmáního k Putinovi, zřejmě dojednal angažmá Ruska v Sýrii.

Názory a argumenty 6. ledna
Konstatujeme, že:
Řada světových politiků a také médií kritizuje americkou likvidaci íránského generála Solejmáního. Podle publicistky a překladatelky Gity Zbavitelové není tato kritika na místě.

Jan FINGERLAND, komentátor Českého rozhlasu
Atentát, při kterém zahynul velitel íránských revolučních gard Kásim Solejmání vzbudil nejen vášně na Blízkém východě, ale také zapálenou debatu na českém internetu. V zásadě se hlavní proud debaty věnoval otázce, zda se atentát měl provést nebo nikoliv.

Jan Pokorný
ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu