Stížnost posluchače F. Klečky na zahraniční zpravodajství ČRo (březen 2015)

Text emailové stížnosti

Dobrý den,

stěžuji si na zahraniční zpravodajství ČRo, především pokud jde o Ukrajinu, ale i z dalších oblastí. Je nevyvážené, neobjektivní, jednostranné, a celkově primitivně hloupé, je to pouze hrubá protiruská propaganda zájmů USA a hanobení ruského národa. Přitom nebýt jeho, tak by zdejší rozhlas (pokud by vůbec existoval) vysílal opět pouze německy.
Tak nějak to vypadalo ve zdejším rozhlase v padesátých letech, pouze v obráceném gardu. Horda mladých hloupých a naivních "svazáků a svazaček" do zblbnutí hustí do ještě zbylých diváků nesmysly o "agresivním Rusku" a hodné Americe, která jen v posledních několika letech rozbombardovala a zničila skoro polovinu světa a pozabíjela statisíce tamních lidí. Nemluvě o mnohaletém věznění lidí bez soudu a jejich brutálním mučení.
Na potvrzení svých hlásaných nesmyslů si rozhlas zve do vysílání speciálně vybrané a stále stejné tzv. "odborníky" s jediným správným názorem, o svých komentátorech ani nemluvě.
Když jsem se už před delším časem pozastavil mailem nad jedním extra povedeným komentářem k Ukrajině, redaktor V. Kroc mi odepsal, že když tomu blábolu nevěřím, tak jsem blázen a tudíž mne lituje a doporučil mi psychiatra. Veřejnoprávní pracovník i za moje koncesionářské poplatky jako vyšitý. Pokud si vzpomínám, stejně byli v době normalizace označováni disidenti a podobná sebranka. Takže to byla vlastně od něj pochvala. Lidé se mění, duch instituce zůstává.

Když bylo např.sestřeleno dopravní letadlo nad Ukrajinou, ještě ani trosky nedopadly na zem a Radiožurnál už bez jakýchkoliv důkazů vykřikoval do celé republiky, že ho sestřelili "proruští separatisté ruskou raketou". Přestože dnes už odborníci vědí, že to bylo dílo ukrajinské stíhačky, nevím o tom, že by se někdo v rozhlase za tu lež omluvil podobně jako v Německu.

Od nástupu pana Pokorného do funkce se podle mne kvalita vysílání Radiožurnálu podstatně zhoršila - co nejrychleji se oddrmolí něco jako zprávy, předtím se do zblbnutí opakuje pětiminutová samochvála Radiožurnálu a mezi tím se pouští téměř výlučně angloamerická hudba. Je asi výlučně českým paradoxem, že pokud chce český koncesionář za svoje peníze slyšet českou muziku, musí si naladit komerční rádio. Dokáže si někdo představit, že by např. Francouz něco takového doma strpěl? V padesátých letech častušky, teď holt "americky", třeba se dočkám i páně Pokorného šikmých očí.

Žádám mimo jiné i o zdůvodnění a předložení důkazů, proč jednu z bojujících stran na Ukrajině ČRo nazývá "proruskou" nebo také "proruskými separatisty" a ve stejném duchu nemluví o "proamerické kyjevské armádě", když existují nezpochybnitelné důkazy o americké materiální a lidské podpoře (i otevřeně přiznané samotnými USA).

Je nejvyšší čas buď přestat platit koncesionářské poplatky, nebo tuto současnou instituci spolu s Českou televizí rozpustit a postavit novou na zelené louce. Případně ji přejmenovat na Hlas Ameriky, aby bylo všem hned jasno.
Kde jsou ty doby, kdy jsem se těšil na tehdejší vysílání právě této stanice, abych se dozvěděl alespoň částečnou pravdu.

Děkuji za pozornost.

František Klečka

Odpověď Rady ČRo

Dobrý den,

jménem Rady Českého rozhlasu tímto odpovídám na Vaši stížnost z 31. ledna 2015.

Rada ČRo hodlá v blízké budoucnosti zadávat další nezávislé odborné analýzy vysílání Českého rozhlasu. Je možné, že takto necháme posoudit i to, jakou mediální reprezentaci ukrajinské krize nabízí Český rozhlas. O výsledku Vás budeme informovat.
To, co píšete o odpovědi redaktora Vl. Kroce, je zarážející. Případně nám ji prosím přepošlete. Rada ČRo v minulosti v různých souvislostech vůči vedení ČRo apelovala na to, aby posluchači nebyli nijak ironizováni atp.
Rada ČRo si k Vašemu podnětu vyžádala prostřednictvím generálního ředitele Českého rozhlasu vyjádření ze strany ČRo. Vypracoval je Jan Pokorný, šéfredaktor stanice ČRo Radiožurnál.
Rada Českého rozhlasu toto vyjádření vzala na vědomí na své veřejné schůzi dne 25. března 2015. Text připojujeme v příloze.

Na Vašem podnětu nás zaujal důraz na důležitost toho, jak jsou různé subjekty konfliktů pojmenovávány, a jak pluralitní náhledy jsou poskytovány. Obojí je opravdu velmi závažné a patřičně to zdůrazňuje také Kodex Českého rozhlasu, profesionální novinářské zásady i mediálněvědná literatura. Věříme, že nezávislé odborné analýzy, které zmiňujeme úvodem, přispějí ke zkvalitnění práce Českého rozhlasu.

K hudební stránce stanice ČRo – Radiožurnál (a také ČRo Dvojka) Rada ČRo uspořádala dne 1. 12. 2011 veřejný seminář, kde spolu diskutovali odborníci, hudební publicisté a zástupci ČRo. Videozáznam té veřejné debaty je dostupný na internetových stránkách Českého rozhlasu − http://www.rozhlas.cz/rada/seminare/_zprava/videozaznam-seminare-rady-cro-k-hudbe-na-stanicich-radiozurnal-a-dvojka--984174

Věříme, že Vás ta diskuse zaujme. Krátce po ní doznala hudební stránka Radiožurnálu změn, výrazně tehdy ubylo stížností posluchačů. Nicméně Rada ČRo se k tomu tématu jistě opět vrátí. Tím spíše, že v poslední době se opět začínají množit podněty právě k této záležitosti.

S pozdravem

Doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D.
předseda Rady ČRo

Vyjádření ČRo ke stížnosti pana F. Klečky ohledně zpravodajství z Ukrajiny

Stížnost pana Klečka, že zpravodajství ČRO „Je nevyvážené, neobjektivní, jednostranné, a celkově primitivně hloupé, je to pouze hrubá protiruská propaganda zájmů USA a hanobení ruského národa. Přitom nebýt jeho, tak by zdejší rozhlas (pokud by vůbec existoval) vysílal opět pouze německy.“ Na to, aby bylo uspokojivě odpovězeno na stížnost ohledně nevyváženosti zpravodajství ČRo, je stížnost málo konkrétní. ČRo si stojí za tím, že poskytuje vyvážené a objektivní zpravodajství.

Stran zpravodajství z Ukrajiny podotýkám, že už několik měsíců kromě pozemních bojů doprovází konflikt i informační válka. Proto je pro nás nejspolehlivějším zdrojem informací zpravodajství vlastních reportérů, jimž důvěřujeme. Dnes do této oblasti znovu odjel náš moskevský zpravodaj Martin Dorazín. Aby mohl působit v Moskvě, musí mít ruské vízum. Nemyslím si, že pokud by podával „nevyvážené, neobjektivní, jednostranné, primitivně hloupé, protiruské atd.“ zpravodajství, by mu ruská strana toto vízum prodlužovala.

Co je "separatismus"? Tedy se přikláníme k tomu, že jde o "odštěpenectví"; co je "proruský"? To, co se třeba stalo na Krymu – tedy příklon k anexi území suverénního státu. Tedy něco, co se opravdu stalo a mělo mezinárodně politické právní důsledky. Není to tedy jenom samoúčelná nálepka.

V několika odstavcích se pan Klečka zabývá mým působením ve funkci šéfredaktora Radiožurnálu. Chtěl bych ho ubezpečit, že stopáž zpráv se nezkrátila. Naopak, přibyl loni jeden specializovaný šedesátiminutový pořad Šedesát minut od 21:05 do 22:00. Žádná pětiminutová samochvála se v našem vysílání neobjevuje. Ano, prostřednictvím tzv. selfproma upozorňuje posluchače na některé programové prvky, jimiž se Radiožurnál odlišuje od ostatních stanic – např. Zelenou vlnu, sportovní přenosy atp. Marná sláva, ať chceme, nebo nechceme, působíme v prostředí, kde je dobré dát o sobě vědět i jinak, než pouze konkrétními zpravodajskými a publicistickými obsahy.

K anglo americké hudbě: Poměr tuzemské a zahraniční hudby ve vysílání Radiožurnálu je zhruba 20% ku 80% ve prospěch zahraniční. Do zahraničních počítáme i tuzemské interprety zpívající jinak než česky nebo slovensky. Primární cílová skupina ve věku 30 až 50 let tuzemskou hudbu tolik nepreferuje, navíc pak jen těžko hledá shodu na konkrétních českých písničkách, které z Radiožurnálu chce slyšet. Došlo i k definování programu jednotlivých okruhů ČRo, nechceme tedy kanibalizovat jiné okruhy, kde posluchači tuzemskou hudbu preferují, tedy ČRo 2 a ČRo – Region s až 80% domácí tvorby. Zvukovost Radiožurnálu je jiná a hudební formát, který je primárně postaven na písních od Stinga, R.E.M., U2, a dalších uznávaných interpretech pak těžko hledá zvukově i jinak filozoficky svázatelné písně od českých interpretů. Snažíme se držet zvukovost i určitou úroveň. Hrát cokoli jen proto, že je to české opravdu nechceme. Navíc hrajeme nemálo domácích interpretů, kteří zpívají anglicky a dokonce i francouzsky. Samozřejmě hudba je konzultována s posluchači v intenzívních hudebních testech, kde pravidelně zjišťujeme líbivost i ohranost. Je to samozřejmě velmi individuální a hledat většinovou shodu je složité. Radiožurnál na rozdíl od jiných stanic poslouchají lidé kvůli informacím. Informace zajímají vyznavače různých hudebních stylů. Hudební stanice posluchači hledají podle oblíbené hudby, ale u Radiožurnálu se sejdou vyznavači všech žánrů a hledat shodu na hudbě není vůbec snadné. Nás samotné trápí nedostatek tuzemské produkce, která se do vysílání Radiožurnálu hodí. I proto jsme v loňském roce realizovali úspěšný projekt Karel Kryl 70.

Jan Pokorný
šéfredaktor