Posluchač Petr Máška (říjen 2014)

Text e-mailové stížnosti

Dobrý den,

dovoluji si reagovat na Zápisník zahraničních zpravodajů z této neděle 7.9. (reportáž se týkala drastického popisu toho, jak izraelská armáda vyvraždila zoologickou zahradu v palestinské Gaze) a na včerejší reportáž z 10.9. o životním poslání jednoho učitele z Moravy (bojoval hrdinně na straně ruských separatistů proti ukrajinským fašistům - cituji hlavní myšlenku reportáže). Chci předeslat, že zápisník zahraničních zpravodajů byl ještě do této neděle po léta mým oblíbeným pořadem, kde jsem se dozvídal řadu zajímavostí ze zahraničí (tento nedělní byl bohužel celý v podobném duchu). Svět samozřejmě není černobílý a právě média ho buď lakují na černo nebo na bílo.

První reportáž vůbec nebere v úvahu, kdo je tím pravým agresorem a kdo se jen brání a odpovídá na útoky (nepamatuji se, že bych v souvislosti s posledními válečnými operacemi Gaza - Izrael někdy na Radiožurnálu slyšel nějakou podobně sugestivní reportáž o tom, co způsobily tisíce raket vypálené Hamasem na Izrael, které předcházely právě vojenské operaci Izraele) a druhá reportáž de facto označuje Ukrajinu jako fašistický stát.
Obě reportáže mají stejný rukopis a zřejmě i stejný redakční záměr co "nejobjektivněji, nejautinčtěji" přiblížit posluchačům, co se děje kolem nich v zahraničí.

Ale obě reportáže jakoby další střípky zapadaly do současné společenské mozaiky, kde Brněnský městský soud ve středu 10.9. zprostil obžaloby trojici mužů kvůli vydání knihy Adolf Hitler "Projevy".

Obžaloba v knize "Projevy" spatřovala propagaci nacismu, podobně jako já spatřuji v oněch dvou výše zmíněných reportáží Radiožurnálu propagaci násilí a šíření demagogie.
Podle některých odborníků je však vydaná kniha problematická, protože v ní Hitlerovy myšlenky nejsou zasazeny do souvislostí - zde mi naprosto chybí informace o osobnosti tohoto učitele, které se možná daly zjistit u nás daleko snadněji a bezpečněji než se pohybovat po území ruských separatistů, dále nějaká hlubší sonda do moderních dějin Ukrajiny a do Ukrajinsko- Ruských vztahů Tyto informace se člověk bohužel nedozvídá na Radiožurnálu, který je primárně zaměřený na objektivní informování o událostech, ale včera velice oceňuji ČR2 a rozhovor šéfredaktora Ostrého se Slovenským velvyslancem v ČR, kde se mj. přesně touto problematikou zabývali. Nemohu se zbavit pocitu, že i když jsou veřejnoprávní rozhlasové stanice ČR1 a ČR2 obě "ze stejného hnízda", tak ČR1 se svým stylem velice podobá soukromé bulvární televizi Nova a a ČR2 veřejnoprávní ČT2.
A zde jsem u jádra mé výhrady k oněm reportážím, velice mi chybělo zasazení reportáží do širších souvislostí, protože nemohu si pomoci, jejich syrová autenticita vyznívá jako propagace názorů, které byly v obou reportážích buď přímo nebo nepřímo vyjádřeny.

Je to úplně stejné jako s vydáním Hitlerovy knihy "Mein Kampf" v roce 2005 bez komentáře v autentické podobě. Vydavatel za tento počin obdržel od soudu podmíněný trest. A ten samozřejmě Nejvyšší soud následně zrušil. Právní prostředí v našem státě nehodlám v této souvislosti nijak komentovat, myslím si, že je to veřejnosti už dostatečně známé.
Vydavatelé "Projevů" z vydavatelství Guidemedia se netají tím, že "Hitler se dobře prodává a je sugestivnější značkou než Coca-Cola".
Obě reportáže Radiožurnálu asi také chtějí být autentické a chtějí se asi také prodávat posluchačům lépe než "Coca-Cola", ale z etického hlediska jsou na stejné úrovni jako ty Hitlerovy knihy, pomocí nichž chce někdo jen uboze vydělat a už je mu jedno, že tu "mrtvolu fašismu" nebo "velice živý radikální islamismus" chce neustále dokola oživovat nebo dokonce podporovat. Domnívám se, že podobný styl není u veřejnoprávního média akceptovatelný.

Ing. Petr Máška

Odpověď Rady ČRo

Vážený pane inženýre,

jménem Rady Českého rozhlasu tímto odpovídám na Vaši stížnost z 11. 9. 2014.
Sdílíme to, že kladete na práci Českého rozhlasu vysoké nároky, např. že u reportáží očekáváte zasazení dané problematiky do širších souvislostí. Nevidíme ovšem žádný důvod, aby kritika v tomto případě sahala ke srovnání s vydáváním textů Adolfa Hitlera.

Rada ČRo si vyžádala prostřednictvím generálního ředitele Českého rozhlasu vyjádření. Poskytla je Mgr. Klára Stejskalová, vedoucí zahraniční redakce ČRo. Rada Českého rozhlasu toto vyjádření na své veřejné schůzi dne 29. října 2014 vzala na vědomí. Sdělení Mgr. Stejskalové pokládáme za výstižné.

Vážený pane inženýre, děkujeme Vám za kritický zájem o práci ČRo. Přestože Vám zřejmě nezasíláme uspokojivou odpověď, věříme, že si ve velmi rozmanité programové nabídce stanic Českého rozhlasu můžete vybrat pořady, které Vás zaujmou.

S pozdravem

Doc. PhDr. Michal Stehlík, Ph.D.
předseda Rady ČRo

Odpověď za Český rozhlas

V úvodu e-mailu pan inženýr píše, že svět není černobílý. A právě proto, že svět není černobílý, nemůžeme mluvit o tom, že všichni lidé na jedné straně konfliktu jsou špatní a ti na té druhé dobří. Zápisníková reportáž našeho blízkovýchodního zpravodaje Štěpána Macháčka byla reportážním popisem toho, jaké důsledky má konflikt dvou znepřátelených stran na obyčejné lidi. A v tomto případě to byl příběh z Gazy, tak jako jsme přinášeli celou řadu příběhů z Izraele. Zápisník zahraničních zpravodajů není politicko-analytickým pořadem. Názory o tom, kdo konflikt rozpoutal, co je za tím v pozadí, nabízíme v jiných pořadech Radiožurnálu a ve větší a analytičtější míře pak na Českém rozhlase Plus. Nevidím ale důvod, proč nenabídnout příběh ošetřovatele, který se snaží zachránit zvířata v ZOO navzdory dění okolo. Nebyla to reportáž o vyvražďování zvířat izraelskou armádou.

Stěžovatele mohu ujistit, že redaktoři zahraniční redakce skutečně žádné straně nefandí. A rozhodně neplníme nějakou společenskou objednávku. Pan inženýr má pravdu, že se snažíme o autentičnost. Na tom ovšem není nic špatného. Rozhodně se nesnažíme o manipulaci s fakty. To, že bychom Ukrajinu de facto označili za fašistický stát je naprostý nesmysl.

Reportér přímo na místě má hlavní povinnost informovat o tom, co vidí na vlastní oči. Materiál Martina Dorazína byl potvrzením informace, že někteří Češi odjíždějí bojovat jako dobrovolníci na Ukrajinu. Názor proruského separatisty na kvality daného "bojovníka" jsme přes píseň doplnili pohledem právníka, zda je působení v cizích armádách zákonné či nikoli. Rozhodně z toho nevyplývalo, že považujeme Ukrajinu za fašistický stát.

Mrzí mne, že stěžovatel považuje naši práci za neobjektivní. Na druhou stranu jak na Blízkém východě, tak na Ukrajině není situace černobílá, jak sám píše. Doufám, že navzdory výhradám zůstane naším posluchačem a že si s chutí poslechne Zápisník i další neděli.

Mgr. Klára Stejskalová
vedoucí Zahraniční redakce