Stížnost posluchačky (z 8. 3. 2026) ohledně rozhovoru s Tomiem Okamurou dne 5. března 2026

Stížnost posluchačky

Vážení členové Rady ČRo,

se znepokojením jsem vyslechla rozhovor s předsedou Poslanecké sněmovny Tomiem Okamurou 5. 3. ráno na stanici Český rozhlas Radiožurnál. Dle mého názoru Český rozhlas v tomto rozhovoru nedostál hodnotám, ke kterým ho zavazuje Kodex ČRo.

Předem dodávám, že nezpochybňuji samotný výběr respondenta ani zvolené téma rozhovoru. Vzhledem k současné funkci pana Okamury a k tomu, že poslanci a poslankyně ten den hlasovali o jeho nevydání, bylo samozřejmě vhodné s ním rozhovor udělat. Předmět mé stížnosti ale souvisí se způsobem, kterým byl veden.

Pro kontext dodávám tři výňatky z Preambule Kodexu, na které se chci odkázat:

• „[Český rozhlas p]odporuje soudržnost společnosti a integraci všech jednotlivců, skupin a společenství zvláště se vyvaruje kulturní, sexuální, náboženské, rasové či politické diskriminace a společenské segregace.“
• „Český rozhlas si musí zakládat na otevřenosti, nestrannosti a nezávislosti. Musí však také dostát povinnosti stát vždy na straně lidské důstojnosti, základních lidských práv a svobod a úcty k přírodě a kulturnímu dědictví.“
• „Pro Kodex je nejvyšším a nepominutelným kritériem, k němuž zavazuje humanistická tradice v nejširším slova smyslu, respekt k lidské důstojnosti založený na úctě k veškerým projevům existence.“

Pan předseda na konci rozhovoru cituje výroky amerického prezidenta Donalda Trumpa o migrantech jakožto „nelidech“, kteří mají v genech násilí. I když se nejedná o přímá sdělení pana Okamury, měla by moderátorka či moderátor na tato slova nějak reagovat, nikoli je pouze přejít. Jsou totiž v přímém rozporu s respektem k lidské důstojnosti.

Čl. 7 Kodexu rovněž Český rozhlas zavazuje k tomu, aby „v diskuzích na politická a společenská témata“ zajistil „vedle politiků také účast širokého okruhu odborníků, osobností občanského života, ale i řadových obyvatel tak, aby zazněly relevantní názory a aby byli politikové s uvedenými názory konfrontováni“.

V rozhovoru ale oponentura tohoto typu nezaznívala. Moderátor Petr Král pana Okamuru nekonfrontoval s názory např. odbornic či odborníků nebo zástupkyň či zástupců organizací z občanského sektoru, kteří by na věc měli jiný pohled. Pan Okamura tedy mohl bez jakéhokoli protinázoru zpochybňovat nezávislost české justice a přirovnávat svůj případ k perzekuci za minulého režimu. Čímž, mimochodem, také zpochybňuje českou demokracii jako takovou.

Poznámku, že odvolání se na citát Johna Bocka „je jeden úhel pohledu“, považuji od moderátora tak důležité instituce, jako je Český rozhlas, za naprosto nedostačující. Zaznít mohly např. argumenty paní Kláry Kalibové z organizace In Iustitia, se kterou moderátoři Českého rozhlasu v minulosti na toto téma rozhovory vedli (a po které by zas naopak Český rozhlas měl chtít, aby reagovala na argumenty pana Okamury o svobodě slova).

Opačný názor, který zazněl na konci v podobě odkazu na paní poslankyni Kateřinu Stojanovou, rovněž nepovažuji za adekvátní. Jednalo se pouze o citaci, která nijak nereflektovala předchozí průběh rozhovoru, kde žádné argumenty o právech menšin ze strany moderátora nezazněly.

Vytáhnout takto pohled paní poslankyně navíc nebylo spravedlivé ani vůči panu Okamurovi – moderátor citoval oponentní názor a následně se s panem Okamurou rozloučil, čímž mu nedával pořádnou šanci na něj reagovat (byť pan předseda nakonec i tak reagoval). Na mě tedy tato část rozhovoru působila pouze jako čistě formální a prázdná snaha o oponenturu, aniž by k ní na novinářské rovině skutečně došlo.

Český rozhlas má náročný úkol dostávat mnoha povinnostem, včetně těch, které jsem na začátku citovala, a včetně článku 7. Bylo by proti logice Kodexu a proti principu skutečně nezávislých médií veřejné služby, pokud by se moderátoři stali pouhými předavači slova mezi politiky ze dvou znepřátelených táborů spektra.

Právě proto je tak důležité nezužovat vyváženost pouze na pojetí vláda–opozice a naopak přinášet i pohledy širšího spektra lidí a organizací. Pro zajištění takového obsahu má ČRo široký editorský systém, který z mého pohledu v tomto případě fatálně selhal. Rozhodně by tedy nebylo správné, aby případnou zodpovědnost nesl pan moderátor.

Opravdu doufám, že takové rozhovory už v budoucnu na Českém rozhlasu neuslyším, protože shazují solidní kvalitu jiných publicistických pořadů. Nezávislou žurnalistiku potřebujeme víc a víc a od Českého rozhlasu očekávám, že bude v tomto směru udávat krok.

Odpověď za Radu ČRo

Vážená paní posluchačko,

děkujeme za Vaši stížnost a upozornění. K tématu jsme si vyžádali stanovisko ředitele Zpravodajství ČRo. Jednou ze základních charakteristik veřejnoprávního charakteru Českého rozhlasu je poskytování co možná nejširší možnosti pro vyjádření názoru, které jsou i protichůdného vyznění. Se stanoviskem Zpravodajství ČRo se tak ztotožňujeme a současně děkujeme za Váš zájem o pořady ČRo a vážíme si toho, že je pečlivě sledujete a vyjadřujete se k jejich obsahu.

Ondřej Matouš,
předseda Rady ČRo

Vyjádření Českého rozhlasu

Stanovisko zpravodajství ČRo ke stížnosti ohledně rozhovoru s Tomiem Okamurou na ČRo Radiožurnál dne 5. 3. 2026

Tomio Okamura byl pozván do krátkého ranního interview, kam zveme aktéry hlavních událostí daného dne, nebo někdy experty a komentátory, abychom se jich zeptali, jak na danou záležitost/událost pohlížejí.  V tomto případě šlo o hlasování Poslanecké sněmovny o vydání Tomia Okamury samého (a Andreje Babiše) k trestnímu stíhání. 

Ranní interview je krátký pořad, který nemůže obsáhnout dané téma ze všech stran, uvést všechny možné názory. Nejde o diskusní pořad.  Nicméně v témže časovém bloku před Tomiem Okamurou hovořila na toto téma pirátská poslankyně Kateřina Stojanová.

Okamura, stejně jako ona, dostal prostor, aby řekl svůj názor. Tady se odvoláváme na Kodex Českého rozhlasu, článek 6.14 (viz níže). Tomio Okamura patří k nejvyšším ústavním činitelům, soudíme, že posluchači/ občané mají právo znát jeho názory. Český rozhlas totiž mj., podle čl. 6.1 Kodexu ČRo, poskytuje posluchačům informace důležité pro jejich všestrannou orientaci a svobodné utváření názorů. Dbá také na to, aby bylo jeho vysílání ve svém celku vyvážené. Proto připomínáme, že zcela odlišné názory na vydání obou politiků k trestnímu stíhání zazněly ve vysílání Radiožurnálu nesčíslněkrát nejen od politických činitelů, ale například namátkou od prezidenta republiky Petra Pavla, bývalého předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, bývalého politika a filozofa Daniela Kroupy a dalších. Daná věc byla obsahem i několika komentářů ve speciálním pořadu stanice mluveného slova PLUS Názory a argumenty. 

Hodnotící soud je vždy subjektivní a není ze své povahy podrobitelný důkazu pravdy. To však Český rozhlas nezbavuje povinnosti zařazovat do vysílání zpravodajských a publicistických pořadů jen takové hodnotící soudy, které jsou prezentovány čestně a bez klamavé manipulace s fakty, jimiž má být hodnocení odůvodněno. Tato povinnost však nebrání zprostředkovat posluchačům hodnotící soudy aktérů událostí. V takovém případě Český rozhlas ponechá na posluchači, aby si učinil vlastní názor, zda aktéři události předkládají hodnotící soudy čestně.

Ondřej Suchan,
Julie Stejskalová