Stížnost posluchačky Viktorie Cízlové ze dne 28. 7. 2026 – ohledně pořadu Dvacet minut Radiožurnálu z 25. 6. 2026

Stížnost posluchačky:

Věc: V pořadu Dvacet minut Radiožurnálu (25. 6. 2026) zazněl nepodložený údaj, že nařízení PPWR bude stát každou domácnost „až 4 000 Kč", prezentovaný jako odhad Evropské komise, aniž byl moderátorem ověřen nebo vyvážen.

Dne 25. 6. 2026 odvysílal Radiožurnál pořad Dvacet minut Radiožurnálu s hostem Tomášem Prouzou (prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, viceprezident Hospodářské komory ČR). Host uvedl, že nařízení EU o obalech (PPWR, nařízení (EU) 2025/40) bude „každou českou domácnost zbytečně stát přibližně čtyři tisíce korun" a že tato „čísla vycházejí z oficiálních dopadových analýz Evropské komise". Toto tvrzení je nepodložené. Údaj se v žádném dokumentu Komise nevyskytuje. Dopadová studie Komise SWD(2022) 384 a její shrnutí SWD(2022) 385 nevyčíslují žádný náklad na domácnost, nýbrž čisté úspory: podle posouzení Evropského parlamentu (EPRS) činí čisté ekonomické úspory 47,2 mld. EUR (z toho 51,7 mld. EUR na straně spotřebitelů) a environmentální přínosy 6,4 mld. EUR; nařízení má rovněž snížit emise o 23 mil. tun CO₂ a odpad o 18 mil. tun. Číslo „4 000 Kč na domácnost" pochází z tiskové zprávy Hospodářské komory ČR (viceprezident Jan Mraček), kde je jako odhad Komise pouze interpretováno; opírá se o částku „2× 18 mld. EUR", která v dokumentech Komise není. Deloitte Moderátor tento zásadní číselný údaj, prezentovaný jako fakt/odhad Komise, ve vysílání nezpochybnil ani nedoplnil o protiváhu. Oficiální stránka Komise přitom na otázku „Zdraží mi to nákup?" odpovídá opačně – harmonizovaná pravidla mají náklady firem spíše snižovat s promítnutím ke spotřebitelům. Rovněž tvrzení o „neproveditelnosti v termínu" pomíjí, že většina povinností má pozdější termíny (2028–2030) a že firmy měly předstih od návrhu z 30. listopadu 2022. Mám za to, že odvysílání nepodloženého číselného údaje jako odhadu Komise bez ověření a bez protiváhy je v rozporu se zásadami objektivity, vyváženosti a ověřování faktů podle zákona č. 484/1991 Sb. a Kodexu ČRo (čl. 6.6). Žádám Radu o projednání a o zjednání nápravy – uvedení sporného údaje na pravou míru, případně doplnění protiváhy s odkazem na primární zdroje Evropské komise. Zdroje: přepis pořadu (irozhlas.cz); Fakta o nových pravidlech EU pro obaly (environment.ec.europa.eu); dopadová studie SWD(2022) 384 a shrnutí SWD(2022) 385 (EUR-Lex); posouzení EPRS (europarl.europa.eu); tisková zpráva HK ČR (businessinfo.cz).

Odpověď za Radu ČRo                                   

Vážená paní Cízlová,

děkujeme za Váš podnět, který se týká pořadu Dvacet minut Radiožurnálu z 25. 6. a nepodložených údajů, které v něm zazněly. O stanovisko jsme požádali šéfredaktorku Zpravodajství a publicistiky Julii Stejskalovou, s jejímž stanoviskem souhlasíme.

Děkujeme Vám za Váš zájem o pořady Českého rozhlasu a o zachování jejich kvality a objektivity.

Za Radu ČRo
Ondřej Matouš,
předseda Rady ČRo

Vyjádření ČRo

Stanovisko Zpravodajství ČRo ke stížnosti pí Viktorie Cízlové na pořad Dvacet minut Radiožurnálu ze dne 25. června 2026 s hostem Tomášem Prouzou mj. na téma nového nařízení EU o obalech

Stížností posluchačky Viktorie Cízlové k pořadu jsme se detailně zabývali, především jsme ho znovupřeposlechli a musíme konstatovat: Stěžovatelka píše, že „host uvedl, že nařízení EU o obalech bude „každou českou domácnost zbytečně stát přibližně čtyři tisíce korun" a že tato „čísla vycházejí z oficiálních dopadových analýz Evropské komise". Kritizuje, že moderátor uvedení údaje, prezentovaného údajně jako fakt/odhad Komise ve vysílání nezpochybnil ani nedoplnil o protiváhu.

Poslech nám ukázal:

„Moderátor:

Vy jste už včera varoval, a před chvílí jste to zopakoval, že to nařízení bude znamenat vyšší náklady pro spotřebitele. Před chvílí jste říkal, že to budou 4 000 Kč. To je za rok nebo za jak dlouho? A pro běžnou domácnost nebo pro každého z nás? Nebo jak jste se k tomu dopočítali? 

Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR:

Jsou to 4000 Kč pro každou domácnost během těch pěti let, co ty povinnosti budou nabíhat. A ty čísla vychází zase z oficiálních dopadových analýz Evropské komise, kdy sama komise říká: tohle se bude muset změnit, tyhlety materiály budete muset zrušit. Zároveň třeba budete muset zrušit plastové obaly na drobné ovoce do 1,5 kila, což jenom znamená, že my musíme řešit to, že dneska třeba borůvky máte často v plastové vaničce. Tohle bude zakázané, tak my musíme hledat nový obal, který tu potravinu nezničí. Nebo když se jako praskne jedna borůvka nebo jedna malina, zašpiní vám to celý kartonový obal, pak už to lidi nechtějí koupit, protože mají pocit, že to je špinavé. Takže vyhazujete spoustu potravin kvůli špatným obalům. A to všechno vlastně nasčítáte zhruba do těch 4 000 Kč, které každá domácnost zaplatí navíc.“

Respondent netvrdil, že uvedená částka (tj. náklady ve výši 4000 korun na domácnost) byla uvedena v dopadové analýze EK. Místo toho řekl, že výpočet Hospodářské komory vychází z jednotlivých opatření, která uvádějí dopadové analýzy EK („…vychází z oficiálních dopadových analýz Evropské komise, kdy sama komise říká: tohle se bude muset změnit, tyhlety materiály budete muset zrušit“.) Proto moderátor nemohl reagovat tak, jak by si stěžovatelka ve svém podnětu přála – protože by tím odpověď respondenta dezinterpretoval, což by bylo v rozporu se zásadami Kodexu ČRo. 

Moderátor se přesně v duchu zásad Kodexu ČRo nespokojil s číslem, které respondent vyslovil, a doptal se na to, jak k němu dospěl. Moderátor přitom v rozhovoru rozporoval některé argumenty respondenta (například o „problému“, pokud by nebylo možné prodávat multipacky plechovek zabalené v plastové fólii) a rovněž respondenta konfrontoval s tím, že danou normu není možné posuzovat jen podle ekonomických dopadů, ale také podle dopadů na životní prostředí.

Už před tímto rozhovorem jsme byli rozhodnuti, že se k tématu nové směrnice o obalech PPWR vrátíme, a to asi dva týdny před vstupem tohoto nařízení v účinnost. To se (bez ohledu na podnět stěžovatelky) stalo – a v souladu se zásadami média veřejné služby v tomto případě nabídl ČRo Radiožurnál jiný pohled na toto téma; hostem Dvaceti minut Radiožurnálu byla Lenka Mynářová, členka správní rady Institutu cirkulární ekonomiky a odbornice na falešný ekologický marketing, která v rozhovoru mj. reagovala (na přímý dotaz moderátora) i na stížností rozporovaný údaj pana Prouzy o nákladech, které v souvislosti s PPWR budou hradit domácnosti.

Jsme přesvědčeni, že postup i reakce moderátora (v obou rozhovorech) byly plně v souladu se zásadami uvedenými v Kodexu Českého rozhlasu.

Problematika PPWR je komplexní a ve vysílání se jí budeme dál věnovat; stejně tak jejím (nejen ekonomickým) dopadům a souvislostem. 

Julie Stejskalová
šéfredaktorka Zpravodajství a publicistiky