Jak to vidí Michal Pavlata - 21. března

Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Hostem pořadu Jak to vidí je dnes herec a publicista Michal Pavlata. Dobrý den.
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Meteorologům začalo jaro už 1. březnem, astronomické začalo včera. Musíme si zvykat, že ten první jarní den už nepřipadá na 21. března, jak jsme se učili, ale na toho 20. Co ve vás jaro probouzí?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
No, jaro ve mně probouzí spoustu krásných vzpomínek především. Na jaře se píše poezie, hned řeknu jednu ze svých básní. Když je den jak vymalovanej, jsem do tebe zamilovanej. A když jsou mraky, tak taky. Jo, což znamená, že vlastně ta láska je za každého počasí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Komu byla určena ta báseň?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
Ta byla určena mé ženě, to už je hodně let. Je to moje raná poezie, ale jinak je spousta básniček, který jaro přímo oslavují. Zajímavá věc je potom, jak odcházejí ty studenější jarní dny, tak o to silnější je slunce a je zajímavý potom jít po Václavským náměstí, když Slunce stojí v kontralichtu proti muzeu, jednou jsem tam šel s Petrem Nárožným a tam chodily ty dívky v těch kostýmech, na kterejch návrháři zajímavým způsobem šetřili textilií, takže bylo vidět i to, co není, ten průnik toho světla těma vzdušnýma šatama byl překrásnej. Básník Martin Liška, můj kolega hereckej z Kladna o tom napsal: "Když jdeš po Karlově mostě proti sluníčku, všechny dívky jsou víc než nahé se stínem v ďolíčku." To je na Václaváku taky, bejvá to tam okolo 6. hodiny večerní. A já jsem říkal Nárožnýmu: "Péťo, líbí se ti holky?" A on říkal: "Strašně, až bych brečel, někdy i brečím." Tak to je takový příznak jara tohle. Jaro je ohromná záležitost, probouzí v člověku velkou naději a chvála Pánu Bohu, že je tady.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V činoherním klubu se prý kdysi říkávalo, no asi to nebude tak dlouho, holky buší na vrata, hraje Míša Pavlata.
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
Ó, to bylo v dávnověku, to nebyl činoherní klub, tam jsem se nikdy se svojí slávou nevešel, ale já jsem natočil, a zrovna včera v televizi byl medailon Vaška Neckáře, já jsem před mnoha lety někdy v roce 67 nebo 8 natočil film Bylo čtvrt a bude půl, což byl životopis zpěváka a vlastně podle jakýhosi takovýho mustru Vaška Neckáře, kterej v tom nazpíval písně. Způsobem: "Bylo čtvrt a bude půl a já sám jak v plotě kůl." A tehdy vznikl ten slogan: Holky buší na vrata, hraje Míša Pavlata.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A v jakém to bylo divadle?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
To bylo divadlo E. F. Buriana. Dnes divadlo Archa.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Pozná se jaro v hledišti divadla? Že třeba lidé spíš než do činoherního klubu vyrazí na Petřín a nebo do nějaké zahradní restaurace?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
Jaro se pozná v divadle především proto, že se včas začíná. Protože lidi už nemusí nosit kožichy a dlouhý kabáty, nestojí fronty u šatny a chodí už tak, že jdou rovnou do hlediště, takže se dá začít mnohdy už dokonce i v půl osmé, kdy se v činoheráku začíná 19:30. Teď teď v zimních měsících je to velmi pravidelně 19:35, 36 než si všichni odloží svoje haveloky, beranice a šály.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Ale vyprodáno je pořád.
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
Vyprodáno je pořád. V Činoherním klubu, ten žije z nějak pořád z tý svý velký značky, kterou stanovil praotec zakladatel v 65. roce minulýho století, teď mluvím o Ladislavu Smočkovi, který je stále aktivní a pořád dělá znamenité inscenace. Jedna z jeho posledních prací je Tramvaj do stanice Touha. Což je představení, který, pozor, kdybyste na něj chtěli jít, začíná v 19 hodin, protože je poměrně dlouhé, ale stojí to za to.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, když jsme se bavili o tom, o čem můžeme mluvit v pořadu Jak to vidí, tak jste navrhl závislosti. Protože s oblibou o sobě říkáte, že jste abstinující alkoholik, že jste nehrající hráč a nekouřící kuřák. Zbyla vám tedy nějaká neřest ještě?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
No samozřejmě určitě ano, ale to je spíš do 13. komnaty, to tady řešit nebudeme. Já jsem nedávno dělal takovou zdravotní vstupní prohlídku a ta paní ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Počkejte, vstupní, vstupní kam?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
... vstupní prohlídku jako do zařízení zdravotnickýho ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jo takhle, já myslel, že třeba máte nějakou novou firmu, kam jste nastoupil.
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
... ne, ne, ne, vstupní prohlídka prostě, aby zjistili můj zdravotní stav, protože to se u těhle těch kmetů už dělá velmi pravidelně, tak jsme vyplňovali ty nacionále a sestřička mi říká: "Pijete alkoholické nápoje?" Já říkám: "Ne." Tak já napíšu abstinent a říkám, ne, ne, povídám napište nepijící alkoholik. Protože to je diagnóza, která trvá vlastně až do smrti, neexistuje vyléčenej alkoholik, existuje pouze mrtvej alkoholik. No, já jsem nedávno ze zdravotních důvodů musel zanechat i své druhé vášně, což je kouření. Já jsem kouřil hodně a především proto, že nejenom, že mi to chutnalo, ale měl jsem na sebe podezření, že mi to sluší taky, jo. Já nechápu, jak je to možný, že v takových těch, v tý éře filmu první republiky, kde se hodně kopírovaly americký vzory, všichni ti herci v Americe i v Čechách měli nonstop cigarety a nepamatuju se, že by někdo z nich umíral na nějaký rakoviny plic, nebo na takovýhle věci, nebo nebyl jsem na světě, třeba to tak bylo, ale jako bez toho se nedalo téměř ve filmu hrát. No a mě teda tohohle toho návyku zbavili velmi jednoduše, poněvadž mi řekli, když toho nenecháte, bude zle. Zvláštní je, že okamžitě odejdou všecky ty věci, kterým se říká absťák, protože ve chvíli, kdy vám to prostě postaví jako buď a nebo, pak je to celkem jednoduše vyřešitelný. Já bych chtěl říct všem, kteří mají nějakej pocit, že by měli třeba zanechat pití, kouření, či hazardu, protože to hráčství já jsem nikdy tomu moc nepropad, to já říkám, abych měl trojkombinaci, jo, ale jako kuřák a alkoholik jsem byl, myslím, docela dobrej. Já jsem rozhodně byl ve výběru Prahy 1 a později jsem svoje působení jako alkoholik rozmístil na, nebo rozšířil na celé území Prahy a několikrát za národní mužstvo, proti Slovákům, jenom, jestli si můžu dovolit po ránu takovou vsuvku, jsme kdysi pili takový utkání na půdě jednoho bratislavskýho klubu, kapitánem našeho týmu byl Josef Větrovec a kapitánem Slováků byl Vlado Müller. To byli dva takoví medvědi, který to prostě vedli ty naše týmy. Já jsem odpadl někdy v prvním poločase ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak známo, Slováka nepřepiješ.
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
... no, to právě tam padlo taky a ráno jsem se probudil v 11 hodin a viděl jsem, jak u baru té vinárny, nebo toho hotelu, kde jsme bydleli, stojí oba kapitáni v bílých košilkách, navoněný, oholený a já jsem tam šel a jenom při vyslovení slova borovička, kterou oni pili už od rána, se mi udělalo špatně a říkal jsem tomu panu Müllerovi: "Pane Müller, vy jste pořád opilej. Jak to děláte?" A on mi řekl: "Som není zopitý, som iba pod vplivom alkoholu, ale to som vždy." A já jsem říkal, já bych to nevydržel tu borovičkovou smršť. A on mi říká: "Kolko vážiš?"a já jsem říkal, díval jsem se na Větrovce, svého ředitele a říkám: "Já vážím 68 kilo, ale to je číslovka, která se teď nesmí říkat z politickejch důvodů, tak já uvádím 69." A on mi řekl: "Uvádzaj si, čo chceš, keď nemáš 70 kilogramou, nemožeš vobec piť."
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Kdy se člověk připustí, že ho nějaká vášeň svazuje, že se stává jejím otrokem, zkrátka, že je závislý?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
Ano, to je velmi dobrá otázka, já bych to chtěl vrátit zpátky do vážna, dobře, že jste to udělal, protože to není jednoduchá věc. Kdybych to řekl lapidárně, a doufám, že mi to posluchači prominou, v chlastu je namočenejch spousta lidí okolo toho člověka, kterej pije. Tím trpí rodina, tím trpí jeho práce, jeho kolegové a tak dále. Čili v tu chvíli si člověk musí uvědomit, že je na šikmé ploše. Mně se to řízením božím podařilo, protože už jsem, jak se říká mezi náma alkoholikama, už jsem 15 rok suchej, jediný recidivy, který jsem zatím měl, byly ty recidivy ve snu, což je mimochodem strašlivej sen, pak s vám zdá o tom, že jste se napil, jo, to je věc, kdy se probudíte zbrocenej potem a jste šťastnej, že se vám to jenom zdálo. Mně velmi pomohli sdružení, který se jmenuje Anonymní alkoholici. Anonymní alkoholici je volný sdružení žen a mužů, kteří mají jedno společné, a je to touha zastavit pití. Každý den se v Praze na určitém místě a jenom proto, že anonymní alkoholici nestojí o nějakou zvláštní propagaci, tak na jednom místě v centru Prahy scházejí lidé, kteří jsou tímto postižení, ty mítinky začínají v 17:30, mají určitej takovej rituál a kdo má skutečnej zájem zjistit, kdo to je, tak to zjistí. A ve Zlatých stránkách, nebo prostě, kdo po tom začne pátrat, tak je už na cestě k úzdravě. A kdyby ten dnešní pořad prospěl jenom tomu, že třeba jeden jediný člověk se začne zajímat o to, jakým způsobem lze jeho závislost léčit, tak jsme tady dneska neseděli nadarmo.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
A možná, kdybyste tam nepřišel, tak jsme tady neseděli vůbec.
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
No, to určitě, to já vím bezpečně, protože mančaft, za kterej já jsem, s prominutím, chlastal, ten už teda mi hodně pomřel.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jak silná musí být motivace, aby člověk abstinoval doživotně?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
No, tak ono je to v podstatě jednoduchý. Protože jakákoliv závislost je otázka inteligence. To je všecko v hlavě, jo, protože my třeba víme na Anonymních alkoholicích, že alkoholik trpí, ať pije nebo nepije. Ve chvíli, kdy nepije, trpí tím, že si nemůže nic dát, protože to tělo na to bylo zvyklý a on najednou se vyřazuje ze společnosti svejch kumpánů, takže nemá vlastně co dělat a trpí strašlivým způsobem, že nemůže pít. Když se napije, trpí podobně, nebo úplně stejně, možná i hůř, protože má zase pocit, že opět znovu zklamal ty, kterým třeba slíbil, že to už nikdy neudělá. Teď jde o to, z těchto dvou utrpení, která jsou doživotní, si vybrat to schůdnější. No a mně a mým kolegům anonymním alkoholikům se podařilo vybrat si tu správnou stranu, nebo tu správnou možnost, že se prostě budeme trpět tím, že nepijeme. Ono je to daleko lepší, promiňte, ještě jednou vsuvka, po určitý době, kdy člověk se dohodne sám se sebou, že zvolí tuto možnost, tak se začne dostávat bez jakéhokoliv alkoholu do takové eufórie, protože s prominutím ožírá se tím, že nepije.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No, právě jsem chtěl říct, že možná se dá trpět docela příjemně tím, že člověk si to užívá, že vítězí nad tou slabostí.
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
No, je to pravda, ale on vítězí jenom díky taky tomu kolektivu těch anonymních alkoholiků, protože tam není jako ta, neříká nikdo z anonymních alkoholiků vám neřekne, když to dokážu já, dokážeš to taky. Ono je to přesně obráceně. Když to dokážeš ty, dokážu to i já. Jo, čili tam je ta vazba jako trošku obrácená. Je tam jeden trik na vlastní osobu, ale já bych to ani tak jako trikem nenazval, protože mně to velmi pomohlo. Tam přišel jednou na ten mítink kluk, kterej řekl, já nepiju 25 let a tam jako teď to vyprávěl jako, jak se k tomu dostal a byl tam jeden evidentně ožralej taky v tý společnosti, což mi tolerujeme, pokud nějak jako se nevychloubá, že třeba abstinuje a on nám řekl jako, hele to jsou takový kecy, já prostě, když si řeknu, že od zejtřka nepiju, tak od zejtřka nepiju a hotovo. A tenhle ten zkušenej alkoholik, aniž by na to reagoval jako konkrétně, protože tam si neskáčeme do řeči, nikdo nehodnotí výroky druhého, řekl to ta bystře asi za 10 minut, mezi tím se vystřídali další řečníci, když řekl, já mám takovou věc, že si každej den večer řeknu, každej den ráno řeknu, že dneska si nic nedám a ožeru se až zejtra. A to si říkám úspěšně už 25 let.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
No a myslíte, že třeba to umělecké prostředí je náchylnější těmhle těm zlozvykům?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
Já si myslím, že ne. To je taková pověra. Na herce je prostě víc vidět, jo, já si myslím, že stejným způsobem jsou schopný i v jinejch kancelářích, než je divadlo, si dopřávat a dávat si do trumpety. Na ty herce je prostě daleko víc vidět. Taky sdružení anonymních alkoholiků je průřez celou společností, tam sedí od vysokoškolských profesorů až po kopáče a jsme na tom všichni úplně stejně, protože každej den je dobrej, že jo ty abstinence.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Na čem všem se dá získat závislost, když mluvíme právě o závislostech, třeba i na psaní fejetonů?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
No, tak to je, na tom já jsem byl závislej z ješitnosti, to už jsem si taky srovnal, protože já jsem měl absolutní jako vždycky radost z toho, když mi něco otiskli a trvá to do dneška, jo, pokud mi třeba někdy v novinách vyjdou, teď už teda míň třeba, ale dřív jsem, když byl Jarda Weis ještě v Lidovkách, tak já jsem každou neděli mu nosil prostě a říkal jsem, už teď je pozdě, už teď to mělo bejt v novinách. On chudák trpěl, ale závislost jsem na tom myslím neměl, ale potom jsem náhle zjistil, že je potřeba se chovat úplně jinak než v herectví. To mi vysvětlil Pavel Schafer, to už jsem to kdysi v rádiu říkal, tak se budu asi opakovat, ale myslím, že to bylo na jiný stanici, Pavel Schafer mi řekl, vy musíte zapomenout na tu svoji divadelní profesi, není možný, abyste, podívejte se, to má tři sloupce ten článek, ten první sloupec čte 100 % lidí, druhej už jenom 60 a na konci 20 a tady na tu pointu, kterou vy tady máte, to už lidi jsou líný, tam se nikdo nedostane. Vy musíte začít obráceně. Romeo a Julie zahynuli v hrobce. To musíte dát úplně na začátek a potom to ... takže to jsou pro mě naprostý novinky. Pak mi Jirka Hanák, kterej je v Právu, škrtával plevelný slova, plevelný slovo je taky ohromná věc, to je slovo, který tam nepatří, že jo. Já jsem napsal na 30 řádek něco, a on mi řekl, máš tam strašně moc plevelnejch slov a vyškrtl to a bylo z toho 12 řádek. A on říkal, doplň to na 30. Takhle já jsem tam furt chodil a doplňoval jsem svoje články a tím se člověk leccos snad i naučí.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Napadá vás nějaký návyk, který může být vítaný? Já nevím, třeba endorfiny, které si vytváříte sportem?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
No, určitě je dobrej návyk, udělat si třeba hlavně třeba ve věku dospělosti, ve kterým já rozhodně jsem, udělat si nějakej návyk na režim dne. To je myslím strašně důležitý a to jsem já nikdy neměl a teď se o to velmi snažím, abych vstával v určitou dobu, odcvičil svoje důležité cviky na dejchání a já nevím na co všechno ještě s přibývajícími lety těch cvičení přibejvá taky, no a žil v nějakým režimu, kterej je výbornej.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak, když si povídáme o tom, jak bojovat se zlozvyky, ještě bych se vrátil, no, to není zlozvyk, spíš závislost, asi může vzniknout i na tom, o čem jste mluvil v souvislosti s jarem a s Václavským náměstím a s tím protisvětlem, tak se člověk někdy kochá tím, co přináší ženy.
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
No, závislost na ženský je taky otroctví, protože jakákoliv závislost je otroctví a máte-li třeba vaším objektem vaší touhy a lásky je třeba jenom jedna jediná žena, tak je to nádherný, pokud je tato láska opětována. Samozřejmě, že doktor Plzák, kterýho jsem prostudovat kdysi ve Vojenské nemocnici, celé jeho dílo, poněvadž tam měli pouze zdravotnickou literaturu v knihovně a toto se mezi zdravotnickou literaturu počítalo, tak Plzák dobře ví, nebo říká, že veškerý ty vášně vychladnou po 5-7 letech a teď tohle století je, vlastně už 60. léta minulýho století byly svým způsobem v lásce a erotice daleko volnější, než cokoliv před tím, myslím hippies a tak dále. Teď už je to tak jinak, že vlastně si lidi ani moc neberou navzájem mezi sebou. Ono to prej to má daňový, jako to má daňový výhody, jo, když, to jsem já nepochopil, já jsem nikdy děti neměl, takže jsem takhle nekalkuloval, ale láska je krásná, pokud vydrží celej život z obou stran. Je to obdivuhodný, je to nádherná věc. Ale samozřejmě jsou určitý okamžiky, kdy jak říkal Werich, vaše paní je tam a má ji tam, zatímco ta dáma je tady a má ji tady. Samotnej ten pohyb to nemůže nikdy zvrátit. Říkal Jan Werich.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak když jsme mluvili o tom prvním jarním dni, který připadl na 20. března, poslanci ho oslavili řečněním, dlouhým řečněním ve sněmovně a tedy nevyslovením nedůvěry vládě. Když se tak díváte, jak ten který se snaží zhostit svojí role, říkáte si někdy, že byste to třeba zahrál líp?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
No, některý ty role jsou strašně, ty jsou hrozně hratelný. Ono to záleží na tom, jakej ten charakter je, že jo. Tak všechny mezinárodní ceny se vždycky udělovaly za role darebáků, grázlů, opilců, narkomanů a možná i zlých politiků. Jo, teď bez souvislosti s touto větou, já bych měl zájem o pana ministra financí. Já si vůbec nemyslím, že to je, já ho považuju za velmi dobrýho politika ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Jakože, kdyby se točil film, tak byste si to rád zahrál?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
... no, já bych to asi hrát nemohl, ale dabovat bych to asi mohl, jo, protože fyziognomicky by to nešlo, ale jako hrát třeba tuhle figuru, nějakou podobnou, to by mě asi velmi bavilo. A opravdu teď to myslím, jako komplikovanou poklonu pro ministra financí, protože to je přesně to, že lidi si o Miroslavu Kalouskovi myslí, že je to satan a on jim to nerozmlouvá ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Tak jistě ne všichni.
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
No, tak drtivá většina. Oni si myslí lidi, že to všecko dělá Kalousek z nějakejch podivnejch důvodů. Kalousek to dělá to dělá z těch důvodů, že jestli to neudělá, tak dopadneme strašně špatně a hlavně strašně špatně dopadnou naši potomci. To opravdu se prostě dobře ví a lidi ho považujou za satana, ale Kalousek jim to nerozmlouvá, protože dobře ví, že satan je hned druhá nejmocnější bytost, hned po Bohu. Jo, to je osoba, která se dá hrát bezvadně. No a pak je tam teda spousta všelijakech takovejch, ten parlament není složenej z lidí, který bych jako někdy chtěl hrát. Já bych chtěl hrát kuřáka Kuberu, protože to prostě člověk, kterej taky má jako určitou vypovídací hodnotu, jo, to je člověk, kterej se dopouští humoru, je to docela pěkný, myslím si, že on je prostě obohacení celého toho Senátu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Já bych se ještě s dovolením vrátil k vaší poznámce ohledně reforem, které jsou, jak jste řekl, nezbytné. Je to tak, že je to natolik komplikované vysvětlit jejich nezbytnost, nebo to prostě vláda dostatečně neumí?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
Já si myslím, že nemá dobré posluchače. Tím myslím národ. Jo, mně to teda vysvětlili poměrně jednoduše a hned a už to vím delší dobu, protože pro mě je to srozumitelný dostatečně. Ale pro obyvatelstvo této země a pro Evropu jako celek, je to zřejmě naprosto nesrozumitelné, protože to lidi pochopit nechtějí. Celá Evropa je doleva pro mě. Francouzi jsou, teď bych se nerad dopustil nějakýho protistátního výroku, Francouzi jsou taky docela líný. Takhle doba je nakloněná línější polovině člověka. Vychází z nějakýho takovýho programu po mně veta. To prostě není dobře.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Máte pocit, že mi jsme pohodlní?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
Já si myslím, že jsme velmi pohodlní. Já si myslím, že, a teď asi popudím strašně moc lidí, který budou říkat, tobě se to kecá, ty blbče, máš práci a jako ještě píšeš do novin, ano, já jsem důchodce s dvěma, možná s třemi pracovním poměry. Mám tu kliku, že mám co nabídnout nebo mám co prodat, jo, já rozumím tomu a když přijedu třeba do Jablonce nad Nisou, kde žije můj o 9 let mladší bratr, kde je těžká nezaměstnanost, já tam hodně zlevicovatím, to je to všecko pravda, ale když vidím třeba kluka, kterýmu je 40, který nadává, že nemá práci, tak já mu říkám, co umíš, já ti pomůžu, ale musíš něco umět, že jo. Horníci se taky divili, že najednou nemají robotu a že nemají prostě ty platy výhodný, který měli za minulýho režimu, ale přitom už blahoslavený Jakeš na svém slavném pásku Kůl v plotě řekl o hornictví: "Oni pořád hrabou a hrabou a nikdo to nechce." Musíme prostě umět něco, co ten svět potřebuje. A teď řeknu něco strašnýho a možná, že ještě, že lidi nevědí, kde bydlím, mnozí. 90 % obyvatelstva České republiky si myslí, že stát je povinen jim obstarat práci. To není pravda. Tak to prostě není. Lidi by měli už od svejch dětstkejch let prostřednictvím svých rodičů přemýšlet o tom, jestli budou něčím, co se, co je uživí taky. Já učím na divadelní fakultě, to je velkej problém při přijímání novejch herců, protože my víme, například loni vyprodukovaly divadelní školy na území Český republiky 284 herců, protože jsou tady střední školy jako konzervatoře tady jsou, pak vyšší odborné školy, JAMU v Brně, v Ostravě jsou konzervatoře, je jich strašně moc, 284 herců a do penze jich šlo 5. Čili tady je, to je, a my víme dobře, přesto, že ty lidi už bereme na tu školu a nevíme, jestli se vůbec někdo z nich uplatní. Ty děti už na to reagujou mnohdy tak, že se hlásí i na jiné vysoké školy, souběžně studujou dva obory, což lze, jo, protože musí člověk přemejšlet o tom, jestli se opravdu tou prací taky uživí. Po Praze teď jezdí chlap s autem, kterej, ze kterýho, z reproduktorů se line Kdož sú boží bojovníci, furt svolává nějaký demonstrace. On má jako pravdu s tím, co říká, ale oni všichni tihle ti lidi, kteří demonstrujou, neznají už, nebo nevědí, co budou dělat dál, jakej bude další krok, jo. Dobře, padne tahle ta vláda. Přijde nová, přijde sociálně demokratická vláda, ale oni přece budou muset ty reformy udělat taky. A pokud je neudělají, tak Bůh vám buď milostiv, já jsem starej chlap, za mě už to asi nebude, ale vy se, jak se na vás koukám, vy ještě si můžete užít poměrně dost velkou srandu.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Začali jsme politicky, už jsme u politiky. V poslední půldruhé minutě. Za rok už bychom měli mít nového přímo voleného prezidenta. Jak se na tenhle způsob volby díváte vy?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
No já jsem zásadně proti tomu, protože já bych to nikdy nepovolil ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Proč?
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
Já si myslím,že to je referendum o velmi důležité otázce a my jsme ještě nedospěli tam, abychom mohli o takových věcech rozhodovat. Kdyby se rozhodovalo o zavedení, nebo znovuzavedení trestu smrti, byli bysme všichni pro, já možná taky, kdybych se díval na nějakej zrovna hnusnej případ, kdy někdo ubodal někoho, ale byli bysme všichni pro a bylo by to špatný rozhodnutí. Tady máme na referendum už jednu anketu letitou, jmenuje se TýTý, tam je to jasný, Bohdalová, Gott, tam se nedá nic zkazit, jo, ale tohle bych zatím nechal na politicích. Já jsem přemejšlel o těch prezidentech, kolik jsem jich zažil, protože cestou do rozhlasu jsem právě vyslechl lidi, který se tam baví o tom, jak, koho by navrhli a kdo by to měl bejt a tak dále. Tak já jsem si uvědomil, že těch prezidentů znám už poměrně hodně. A než začnu od svý tety, která byla selka v 50. letech jsem k ní chodil na návštěvu, ona vždycky bezpečně, když bezpečně věděla, že nepřijde bezpečnost, tak vytahovala z poza almárky fotografii Tomáš Garrigue Masaryka, k němu se modlila. Já jsem si dlouho myslel, že to je její tatínek a ona mi říkala, ne, to je pan prezident Masaryk a naučila mě větu: "Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně a byl pokřtěn jménem, které si přinesl na svět." Vidíte, že ji umím zpaměti. Takže toho jsem znal z obrázků stejně jako Eduarda Beneše, ale vlastně jsem, narodil jsem se v 45. roce už po válce, čili to byl můj první prezident Eduard Beneš, pak přišel, jestli se nepletu po puči v 48. roce Gottwald, že jo, to byl prezident, kterýho, kterej skončil na stokoruně v 85. roce a děti mu tiskli vrah na tuhle tu, na čelo, že jo ...
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Bohužel, na ty příští dojde zase při našem příštím setkání, protože na mě signalizují, že jsme u konce ...
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
Dobře, tak se dostanu jenom k tomu poslednímu. No, sněmovna vyprodukovala, nebo teda parlament vyprodukoval dva solidní prezidenty. Co vyprodukujeme my, to si myslím, že bude o hodně horší.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
V pořadu Jak to vidí byl dnes hostem herec Michal Pavlata. Děkuju, na shledanou.
Michal PAVLATA, herec, publicista
--------------------
Já děkuju taky.
Vladimír KROC, moderátor
--------------------
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.