Jak to vidí Michal Pavlata - 14. února

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den, u poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem Michal Pavlata, herec, publicista, scénárista i pedagog, dobrý den.
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
Dobré ráno.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane Pavlato, my jsme se shodli, že začneme dnes láskou. A s láskou.
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
Ano, začneme láskou, protože o lásce je třeba neustále hovořit a znovu a znovu ji připomínat, že je to jediná věc, která nás může zachránit v tomto slzavém údolí.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nejenom 14. února.
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
Samozřejmě, že nejenom 14. února. Tenhle svátek je pro mě zvláštní v tom, že není tak úplně náš. Tady jsem si přečetl v novinách cestou v metru, na Filipínách je svátek svatého Valentýna dodržován velmi pečlivě. Páry si dávají především květiny a čokoládu, Filipínci ale mají Valentýna rádi tak, že vymýšlejí i pro turisty různé atrakce, například to, že se navlečete do neoprénu a vyrazíte pod vodu, kde si se svou drahou polovičkou zahrajete na Poseidóna a Mořskou vílu. Je to trochu jiná hra na lásku než zhruba před 500 lety. Z roku 1477 totiž pochází první dochované valentýnské přání na tradičním papíru, tady píšou v novinách. No, ten svátek je pro mě cizokrajnej a přesto, že prostě není tak úplně náš, tak já ho slavím a slavím ho se všemi těmi zamilovanými. Já si myslím, že zamilovanejch je potřeba využít a zneužít vlastně i politicky, protože já jsem před časem založil Občanskou demokracii zamilovaných, dále už jenom ODZ. To je pravicová strana liberálního typu, která vychází z jednoduché věci. Každej zamilovanej chlap se snaží podat ve všech oborech své činnosti co nejlepší výkon, aby se mohl vytahovat před svojí vyvolenou a milovaná a dobře milovaná žena pak podává ve výrobním procesu velmi dobrý výkon taky. Takže to ovlivňuje samou podstatu národního hospodářství, neboť láska, drazí přátelé, může být hnacím motorem čehokoliv, i uvadajícího tržního hospodářství. Takže na zamilované já bych vsadil. Všimněme si, že mnozí zamilovaní se ovšem spolu neberou, protože v takový tý krizi, jak tvrdí sexuologové, dochází někde mezi pátým a sedmým rokem společného života, ale to nám tolik nevadí, protože my tím vlastně do těch pěti let určitě pokrejeme jedno volební období a potom vlastně už nastupují noví zamilovaní. Já bych jenom v této souvislosti připomněl, že preambulí naší strany je báseň ode mě, která zní takto: když je den jak vymalovanej, jsem do tebe zamilovanej a když jsou mraky, tak taky. Což znamená, že my jsme strana nejenom do nějakýho pohodovýho období slunečního, ale i do nepohody, což nás, myslím, velmi čeká a proto má tahle ta strana velkou budoucnost. Řeší zároveň i bytovou otázku, protože se jedná o dvojice, ideální je, když ta strana je složena z dvojic, a ty dvojice budou bydlet ve stanech, ve stanech taky proto, abych mohl použít jedno z mála svých slovních hříček, které jsem kdy vymyslel, stanovy stanovíme ve stanech. Tak prosím vás, zakládejte stanová městečka a ať žijí zamilovaní.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pane předsedo Pavlato, jakou máte členskou základnu ve vaší ODZ straně zamilovaných.
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
Když jsem to zakládal na konci 90.let minulého století, tak se přihlásilo strašně moc chlapů, že by chtěli právě dělat v těch stanech ty stanovy. Na tom to vlastně krachlo tehdy, takže já to vyhlašuju podruhé a vlastně budu, oznamuju teda, že už ty stany jsou obsazený, jo, čili není možný se přifařovat do nějakýho stanu k němu, kdo už tam jako bydlí. Ne, takže ten zájem, uvidíme, co to dneska s námi udělá, ať žije láska.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Názor Čechů na oslavy svátku svatého Valentýna se docela těžko určuje, protože v různých průzkumech se výrazně liší, nachází se někdy mezi výzvami k bojkotu, k bezhlavím nákupům různých plyšových medvídků a někteří v tom vidí jenom marketingový trik obchodníků importovaný do Česka ze Spojených států. Já jsem zase četla, že zatímco Češi rádi darují své vyvolené bonboniéru, tak Francouz šperk.
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
No, to je krásný, /francouzský text - nepřeloženo/, to je úžasný.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to nový svátek, který se jakžtakž etabloval v Česku. Přesto, co si vůbec, pane Pavlato, myslíte o nových svátcích, které k nám dorazily, ať už je to třeba i Halloween.
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
No, já nejsem na tohle fanda, já jsem zůstal trčet někde hluboko v minulém století v 60.letech v období Beatles a filmu 7 statečných, takže se mnou je to v tomhle, já jsem hodně konzervativní. Mně prostě tady ta, třeba ten valentýnskej svátek připomíná to, jak jsem byl třeba inputovanej Santa Claus a ačkoliv chvála Pánu Bohu, že to už není Děda Mráz, jo. Já si myslím, že máme dost svejch všelijakejch svátků v dostatečným množství. Mě by zajímalo, jestli všichni ti mladí lidi, který naběhli na ty marketingový, na ten marketing, na ty srdíčka a na tohle, jestli taky vědí, že první květnovou neděli je Svátek matek. To bych si udělal jako takovej drobnej průzkum, protože to je svátek staronovej, kterej do českýho kalendáře samozřejmě patří.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Sotva povolilo tak trošičku ty nejtužší mrazy, Česko zasype sníh a musím říct, že obdivuji fotbalisty, kteří mohou nebo jak vůbec mohou v takovém mrazu vyběhnout. Určitě závidí hráčům třeba afrického národního poháru, teď v neděli skončil, jak hrál pěkně v teple ve srovnání teda mimochodem s tou naší fotbalovou ligou, která začala navzdory počasí, prostě není lehké kvůli nabitému zápasovému kalendáři měnit televizní vysílání a přenosy.
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
No, tak ona přesto, že vaše znalosti jsou mimořádné, musím vás opravit, ta liga ještě nezačala, ta začíná pozejtří, jo. Začne v pátek myslím, že na Dukle. Ale je to tak, ten svět se trošku opravdu zbláznil, protože liga v souvislosti s tím mistrovstvím Evropy nebo světa, anebo vždycky se to musí nějak posunout, aby se, pokud možno, hrálo na mrazu. Zatímco hokejová utkání, tedy v ledním hokeji, se hrávají v květnu, tak je to celý nějaký takový otočený. Já chodím na fotbal velmi pravidelně, protože jsem fanda tohoto sportu a psal jsem několik let do deníku Sport takový fotbalový fejetony, takže jsem vybaven i legitimací takovýho toho novináře. Teď už to umím, dřív, když jsem šel na Spartu poprvé, tak mě vychytal takovej pořadatel, já jsem mu to ukázal, říká, pojď dál, říkal díky a šel jsem dál. A on říkal, počkej, no, kam jdeš. No, dál, říkal, no, pojď sem, tady máš soupisku, jsem si ji vzal, no, kam jdeš. Já říkám, no, dál, říkáš, tak si vezmi ještě tohle a teď mě prostě tam školil tak dlouho a když jsem odcházel jako už od něj pryč, on říká, kam jdeš, vezmi si výtah a jeď na tu tribunu, ne. Takže já na tu tribunu teďka jezdím a vidím ty hráče, který už si na to tak strašlivě zvykli, že vlastně jim ta zima, abych pravdu řekl, ani tolik nevadí. Jsou dokonce borci, který to vyhledávají, nemusejí to bejt teda jako třeskutý mrazy, protože ten terén je samozřejmě promrzlej, a tak dále, ale největší neštěstí, myslím, fotbalu vůbec je to, že nám spousta těch dobrejch fotbalistů odchází, ať je zima, nebo mráz, nebo krásné počasí. I ta Sparta je vlastně takovej přestupní klub k tomu, aby se člověk dostal do zahraničí. Já vím, fotbalisti to neradi slyší, ale já se obávám, že budeme hrát, jako se Česká republika stává regionem Evropy, tak se tady prostě bude hrát regionální fotbal a to slyší fotbalisti velmi neradi, i za regionální prachy. Takže to, ono to zase bude asi zajímavější v jiným smyslu, nebudeme hrát asi tu absolutní špičku, do který jsme se několikrát téměř dostali v průběhu dějin českýho fotbalu, ale budeme hrát fotbal, kterej se zase třeba začne hrát ve tři hodiny odpoledne. Mně tyhle ty časy, a to je stejná novinka jako svátek svatého Valentýna, že se prostě hraje 20:30 nebo 21:30 dokonce, já to nemám rád, jak říkám, jsem konzervativní člověk, já si myslím, že moc dobrý je, že na Žižkově se hraje v 10:15 v neděli dopoledne, taková fotbalová pobožnost, tam se sejdou fandové z celý Prahy a nemusejí fandit ani Žižkovu, máma je ráda, že táta odešel, protože vaří doma oběd, táta se vrátí z fotbalu, s mámou si pohovoří, pak jdou na procházku. A když se hraje na Spartě od pěti, tak táta všechno stihne, včetně tý procházky. Takhle on prostě není, některý novinky, který nám přišly v souvislosti s Evropskou unií, nejsou pro mě úplně schůdný, mráz nemráz.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když jste hovořil o tom, že bychom možná tady hráli jednou jenom regionální ligu i ve smyslu těch výkonů i platů, myslíte si, že tady nejsou dostatečně dobré podmínky pro sport? Konkrétně kdybychom zůstali u fotbalu.
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
No, jsou tady stejné podmínky jako pro všechno. Je tady prostě to, čemu se říká dvourychlostní Evropa a v Evropě jsou si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější, což je věta z Orwella. Takhle je to i s fotbalem, je to stejně i s doktorama, znám několik lékařů, kteří odešli do Německa, aniž by se zúčastnili kdykoliv jakýkoliv stávek, prostě zjistili, že tam je lepší, že jsou tam několikanásobně lepší finanční podmínky a jsou to lidi, kteří třeba bydleli kousek od hranic, takže dokonce i bydlej doma, že jo. V tomhle smyslu je to dobrý a u fotbalistů, když o nich tedy mluvíme konkrétně, ono to někdy začíná už ve věku, kdy těm dětem je 13, 14 let a jezdily na nějaký stáže prostě do Chelsea nebo kam a tam z tohohle toho fotbalovýho potěru vychovávají budoucí hráče, některý třeba jenom projdou tou školou sportovní a vracejí se zase zpátky, ale venku já nevím, kdo to spočítal, ale je asi 1200 hráčů, kteří hrajou, nemají všichni, dejme tomu, ligovou úroveň, ale hrajou v různejch mužstvech v Rakousku, v Německu nebo v Itálii a nikdy jsme o nich třeba v Čechách neslyšeli, ale odešli tam třeba už v dorosteneckým věku.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Když se vracím zpět k tomu počasí, tak možná je v těchto mrazech nebo zase naopak, když je velké vedro, pohodlné sledovat nějaký zápas, nemusí jít konkrétně o fotbal, třeba u obrazovky, ať už je velkoplošná někde na náměstí, nebo možná v restauraci a tam je ta televizní obrazovka pro vás docela rudý hadr, bych řekla.
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
No, je, protože víte, ono ta obrazovka má ještě jednu velkou nevýhodu, protože poskytuje fandům jako srovnání s českou Gambrinus ligou a s těma soutěžema, který jsou nejlepší na světě a nejenom v Evropě, ale jsou tam utkání třeba z Latinský Ameriky. No, to srovnání je samozřejmě tristní, protože to, co se hraje třeba v Gambrinus lize a když to srovnáme s tím, s Champions League, tak to jsou dva naprosto rozdílný sporty vlastně, jo, ta českej, ten českej fotbal s tím fotbalem světovým. No, televize, televize je vrah hospodské zábavy. To si myslím, že na to bysme měli přistoupit, protože když přijdete dneska do nějaký restaurace a to nemusí bejt ani zrovna fotbalovej přenos, ale nad pípou visí televizor a u stolu sedí mlčící muži, kteří tupě zírají na obrazovku. Vejčepák, kterej se nudí, si to vyřešil tak, že aby se nemusel otáčet na tu televizi, tak si proti sobě na stěnu dal zrcadlo.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já myslela, že otočil pípu.
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
Ne, zůstal u pípy tak, jak je zvyklej celej život, a čumí na tu obrazovku prostřednictvím zrcadla, má to teda obráceně, ale je mu to celkem jedno. A je tam absolutní ticho v tý restauraci, což nemá bejt, že jo, v restauraci má hrát harmonika a ty chlapi si mají povídat o tom, jaký to bylo na fotbale včera, nebo jaký to bude zejtra.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ztratila tedy vlastně hospoda typická své, no, jednak kouzlo, jednak snad i poslání? Nebo čím to je?
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
Myslím si, že jo, že to, já nevím, je to, to médium není to, to není nejlepší vynález 20.století televize, rozhlas je daleko lepší vynález a to neříkám proto, že v něm náhodou teďka sedím. Promiňte, ale rozhlas má jednu obrovskou výhodu, on provokuje fantazii. Teď mě třeba někdo poslouchá a říká si, jak ten blbec asi vypadá, vždyť to přece, tenhle, on říká, že je starej, tomu hlasu je tak 40, když se dobře vyspí, tak 39, co to je za chlápka? Jo, ale v televizi by mě viděli a byli by chudáci z toho celý poničený. Televize prostě není nejlepší médium, rozhlas je o hodně lepší právě v souvislosti s tím, že tu fantazii buduje. Český, dříve Československý rozhlas má ve svým archivu obrovský věci se záznamy hlasů těch našich nejlepších herců, kteří už bohužel jsou v hereckém nebi. A to si poslechnu někdy Zdeňka Štěpánka nebo nebudu jmenovat všech těch Pivců nebo Werichovi třeba, Werichovu četbu Švejka. To je opravdu výtečná záležitost, která, když má člověk jenom trošku fantazie, tak to všechno, co ti borci popisují svými mimořádnými hlasy, to všechno je prostě sdělný daleko víc, než kdybych se na to koukal na televizní obrazovce. Já mám prostě radši rozhlas.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Proč podle vás, pane Pavlato, tedy lidé chodí, řekněme, na jedno a dívají se u toho na televizi, což mohou dělat i doma. Když si ani nepovídají s tím sousedem.
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
To právě zkoumám a nemám na to vůbec žádnou odpověď. Já mám pocit, že, že to ten přístroj dělá. Kdyby ten přístroj v tý hospodě nebyl, tak by prostě ty lidi museli spolu hovořit. Já tohle to dělám, že tam vlezu obvykle a na celej ten tichej lokál řeknu, televize je vrah hospodské zábavy, oni se všichni na mě otočí, ale dívají se na mě takovým tím výrazem, jakým se Mercedes dívá na traktor a říkají, jako co jim tam vyrušuju. No, já tam mám určitý školení, oni mě nakonec třeba i poslechnou a začneme si povídat, nebo začneme hrát karty. Ale drazí přátelé, já nemůžu sedět ve všech hospodách, to se nedá dělat, musíte mi někdo pomoct a chodit se mnou do těch hospod taky a přemlouvat. Každej prostě svoji hospodu a přemluvit ji k nějaký konverzaci.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já jsem vyčetla, že kdysi měli a není tomu tak dávno, lidé v únoru o večery postaráno, teď bych citovala krátce z fejetonu Karla Čapka z 9. února 1928. "Za takového únorového večera - dejme tomu, že se toho dne ani večeře jaksi nepovedla - zasedne hlava rodiny za stůl a pokouší se prostudovat ty berní archy od obalu až po poučení i s vložkami A, B, C a E. Po nějaké hodině počne kroutit hlavou, po další hodince tím počne tlouci o stůl a křičet “v tomhle aby se čert vyznal” a tak dále." Takže ačkoliv dnes také už připravujeme daňová přiznání, že.
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
To je pravda. Ano, připravujeme daňová přiznání, to už se blíží. Já si jdu teďka na DAMU pro ty šílený balíky, který mi tam připravila paní Vávrová ve mzdovém oddělení, jsem dlužník, paní Vávrová, už tam běžím.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tak ta to snad slyšela třeba. Co vás rozveselí, pane Pavlato, že by to byla třeba reklama?
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
Reklama je jedna z dalších škodlivin, které souvisejí s českou televizí, nebo s televizí obecně, ne s Českou televizí, tam se dokonce ruší, aspoň na jednom kanálu už není. Já jsem seděl dlouhý léta v Radě Českýho rozhlasu a mojí velkou jako ctižádostí a nebyl jsem sám v tý radě, kdo to chtěl, byl to třeba doktor Milan Uhde a další kolegové, protože ta rada seděla ve velmi dobrým složením, tam bylo spousta múzickej lidí, básnířka Iva Kotrlá z Brna, pak tam byl Míša Prokop, už jmenovaný Milan Uhde, Richard Seemann, spisovatel, prostě spousta lidí, který měli nějaký múzický talenty a my jsme chtěli tu reklamu zrušit, ale vždycky jsme, v rozhlase a vždycky jsme narazili na to, že lidé mají na reklamu ze zákona nárok. No, asi jo, ale tak by si možná mohli vyhledat na svejch prostě komerčních stanicích reklamu, když ji teda tak nutně potřebujou. Nebo mají na ni ze zákona právo. Já jsem měl pocit, že by bylo jednoduchý při udělování soukromých licencí nebo komerčních licencí ať už pro televizi, nebo pro rozhlas, součástí ty licenční smlouvy by bylo, že by se nějaký peníze dávaly na veřejnoprávní rozhlas, veřejnoprávní televizi a mohla by z těhle prostředků veřejnoprávních zmizet reklama vůbec. No, zatím se to ne úplně podařilo, ale já jsem vděčný za to, že v Český televizi, myslím na programu číslo 1, ČT 1 už prostě ta reklama není. Nevím ani, jak je to v rozhlase, ale myslím si, že se taky hodně omezila, nevzpomínám si, že bych na Dvojce něco slyšel, ačkoliv občas tam, myslím, nějaká reklama je, že jo.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Reklamní experti říkají, že vlastně když na lidech testují účinky reklamy a lidé se zasmáli, tak věděli, že mají vyhráno. Co je vtipné, totiž lidi neunavuje, také si to zapamatují. Jak vy se stavíte k reklamě vůbec.
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
Reklama je velká zvláštní branže, která mně prostě není příjemná, jo, vypráví se takový starý příběh, že potkal jeden student bývalý svého bývalého profesora a říkal mu, pane profesore, přijďte k nám v neděli na oběd, buďte tak laskav, maminka vás má moc ráda a zavzpomínáme si na tu dobu, kdy jste mě učil. Prosím vás, neříkejte mojí mamince, že pracuju v reklamě. Ona si o mně myslí, že jsem pianista v bordelu. Tak zhruba takovejhle vztah já mám k reklamě. I když musím přiznat, že některý reklamy jsou opravdu strašlivě vtipný, otec moderní reklamy Barnum kdysi řekl, když reklama kýchne, musí zákazník dostat rýmu. Když tohle to splní, tak ono, člověk se opravdu někdy pobaví. Mně se třeba strašlivě líbil ten blok těch reklam, který dělal Karel Gott, pojď sem, já jsem přece nikdy žádnou reklamu prostě nedělal, to jste se děti spletly, ale to bylo úžasný, protože on, to bylo prostě velmi vtipný, že jo, na to jsem se díval s radostí, přesto si ten čaj prostě nikdy nekoupím, protože ten už je Karlův na věčné časy.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Michal Pavlata v dnešním Jak to vidí. A na Dvojce v tuto chvíli v Jak to vidí herec a dabér Michal Pavlata. Pojďme k dalšímu tématu. Žijeme v době, která obdivuje hlavně mládí, sílu, výkon, odráží se to samozřejmě ve vztahu k těm dříve narozeným. Nemáte někdy pocit, že ta takzvaně seniorská problematika se omezuje pouze na otázku důchodů a ústavů?
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
Tohle je otázka, na které, nad kterou musím přemýšlet v souvislosti se svým věkem. A musím vám říct, že začínám bejt starej, že jo, ale ještě ne plně si to uvědomuju, jsem důchodce s dvěma pracovními poměry, ale zcela nedávno mi umřela maminka ve věku 90 let, což bylo velmi požehnané, požehnanej věk. Byla v domově seniorů, ne snad proto, že bychom se o ni jako synové nebyli schopni postarat, ale moje maminka, která měla za sebou zvláštní život, protože prožila svoje mládí v Kvasicích u Kroměříže, pak se přestěhovala s mým otcem do vesnice Zásada u Jablonce nad Nisou do Podkrkonoší, kde byla 30 let, otec po 68.roce emigroval do Švýcarska, matka se tam za ním vystěhovala, byla tam dalších 30 let, takže vlastně už nebyla nikde doma. A nám se podařilo, respektive mýmu bratrovi Josefovi, se podařilo získat tady v domově seniorů zhruba stejnou garsonku, jako měla ve Švýcarsku, vybavit ji tím samým nábytkem a dokonce i stejným pohledem do listnatého parku, takže máma měla svým způsobem takovej ten základní dojem, že se vlastně nepřestěhovala. My jsme za ní hodně často chodili. Ale protože jsem tam viděl i lidi, kteří na tom nebyli třeba zdravotně tak dobře jako máma, vzhledem ke svýmu věku jsem už teď byl několikrát v různých špitálech a vidím, že stáří není jenom, jenom jako smutný v tom, že ubejvaj síly, ale ono někdy i bolí. O tom by se mělo víc vědět a člověk by, když má člověk kliku a má dobrou rodinu, tak se o něj nějakým způsobem postará, ale smutek, kterej jsem viděl v očích různejch pacientů, kteří marně čekali na svoje návštěvy, protože ty návštěvy prostě nepřišly, tak to je smutek, kterej je teda bezednej a to jsou pohledy do očí, který člověk těžko zapomíná.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Takže uvítal byste otevřenější debatu. Mimochodem v Německu je teď velmi zajímavá diskuse, kterou rozvířilo onemocnění Alzheimerova nemoc Rudiho Assauera, což byl dlouholetý manažer fotbalového týmu Schalke 04. A jako kdyby se ten jeho osud, veřejně se k tomu jaksi přiznal, v uvozovkách, a vyvolal samozřejmě obrovskou vlnu soucitu, ale Němci to vnímají i tak, že vlastně na tomhle příkladu takzvaného prominenta teď mohou více o tom diskutovat, hovořit, jak je potřebná ta péče nejenom soucit, ale také celá řada důležitých informací jak pro toho pacienta, tak i pro ty rodiny.
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
Ano, ono je to, hlavně ve městech už to nefunguje tenhle ten princip. Ale já jsem kluk z vesnice a vím, že tam strašlivě dobře fungovala třígenerační domácnost. Dědeček, babička, máma, táta, děti. Jo, a to se takhle posouvalo ty vejminky, mělo to nějakou rodinnou logiku, to, že člověk přichází na svět, dokonce vím, že se stalo mnohokrát, až takový románový záležitosti, že umřela prababička a narodilo se dítě. Jo, čili ten běh byl takovejhle. Jinak senioři si myslím, že na tom nejsou, nejsou dobře nejenom jako finančně, já jak říkám, jsem dobře situovaný důchodce s dvěma pracovními poměry, ale ne každej na tom je takhle, že jo. A myslím si, že ani ty prachy jim tolik nebo nedostatek finančních prostředků jim tolik nevadí, jako vadí ta, ten určitej nezájem nejenom veřejnosti obecně, ale mnohdy i jejich příbuzných, a to je teda velmi tristní a smutný.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Myslíte, že přece jenom se ale něco v tom pozitivním smyslu mění, hodně se o tom hovoří, vznikly různé nadace. V médiích je tato problematika docela často viděna. Asi, nevím, podle vás možná nedostatečně.
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
Já si myslím, že se hodně toho mění, ale nemyslím si, že všechno je, teď běží seriál v Český televizi, kterej se jmenuje Život je ples. Ono se to mělo původně jmenovat Starobinec, to je název, kterej neprošel a mně by se líbil daleko víc. A jako ono je to tam hodně teda nalakovaný asi na růžovo, ale kéž by to tak bylo. Ty dámy to hrajou nádherně, pánové taky.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Konstatuje na závěr dnešního vydání Jak to vidí herec, dabér a pedagog Michal Pavlata. Děkuji za vaše postřehy, mějte se moc hezky.
Michal PAVLATA, herec, publicista, scénárista, pedagog
--------------------
Děkuju pěkně.
Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hezkého Valentýna. Zítra v Jak to vidí v půl deváté přivítáme rektora Vysoké školy ekonomické Richarda Hindlse. Zita Senková přeje příjemný den, na slyšenou.