Stížnost posluchače ohledně komentáře Apoleny Rychlíkové dne 17. 2. 2023 (březen 2023)

Stížnost posluchače
viz příloha

Vyjádření Rady ČRo

Vážený pane posluchači,

děkujeme za Váš podnět, kterým se Rada Českého rozhlasu detailně zabývala. Pro důkladné posouzení obsahu Vaší stížnosti jsme požádali o vyjádření i zástupce vedení Českého rozhlasu. Poskytli ho ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu Ondřej Suchan a vedoucí Oddělení právních služeb Daniela Foukalová. Znění jejich vyjádření připojujeme k naší odpovědi.

Radní Českého rozhlasu se s názorem vedení Českého rozhlasu ztotožňuje, považuje ho za vyčerpávající a dostatečně fundované. Za důležitý považujeme zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu, který vysvětluje rozdíly mezi zpravodajskými a publicistickými relacemi. 

Český rozhlas se tak zveřejněním komentáře Apoleny Rychlíkové nedopustil žádného porušení zákonných norem, především pak kodexu Českého rozhlasu.

S pozdravem

Ondřej Matouš
předseda Rady Českého rozhlasu

Vyjádření vedení ČRo

Radě Českého rozhlasu byla dne 17. 2. 2023 doručena stížnost posluchače (dále jen jako „stěžovatel“), jejímž předmětem je údajné porušení Kodexu Českého rozhlasu (dále jen „Kodex“) v souvislosti s článkem s názvem „Ostře sledovaný proces – Dominik Feri hraje u soudu vysokou hru“ uveřejněném dne 17. 2. 2023 na webových stránkách Českého rozhlasu Plus https://plus.rozhlas.cz/apolena-rychlikova-ostre-sledovany-proces-dominik-feri-hraje-u-soudu-vysokou-hru-8933244. Obsahem předmětného článku je komentář Apoleny Rychlíkové týkající se jednání stěžovatele v rámci trestního řízení, které je proti jeho osobě vedeno, neboť byl státním zástupcem obžalován ze dvou znásilnění a jednoho pokusu o znásilnění.

Stěžovatel ve své stížnosti tvrdí, že se Český rozhlas dopustil publikováním výše uvedeného článku porušení Kodexu, konkrétně pak ustanovení čl. 6.13, které stanoví: „Redaktoři Českého rozhlasu si musí při vystupování ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech s výjimkou komentářů počínat tak, aby posluchač nemohl rozpoznat, jaký názor mají na věc, o níž informují. V komentářích, které obsahují osobní stanovisko autora, se nesmějí odchylovat věcně od skutečnosti.“

Předmětem kritiky stěžovatele jsou pak dva výroky, které komentář obsahoval, a to:

1. „Naopak na otázky protistrany veřejně odpovídat odmítl, aby jeho výroky i chování nebylo vystaveno konfrontaci před lidmi.“
   
   
2. „Ferimu to ale nemůže zabránit, aby ve svých, tedy veřejných částech líčení, vytrhával věci z kontextu či zveřejňoval citlivé informace ze zdravotní dokumentace. K tomu se i uchýlil: ve své dlouhé reakci na skutky, z nichž je obžalován, odbíhal, vztahoval se ke znaleckým posudkům, záměrně opakoval jména žen před médii a zveřejňoval různé citlivé informace s účelem oběti veřejně viktimizovat a znedůvěryhodnit.“

U obou výroků stěžovatel namítá, že nemají oporu ve skutečnosti, s čímž však nesouhlasíme a předkládáme následující argumenty. V případě prvního výroku, jehož podstatou je odmítnutí stěžovatele veřejně odpovídat na otázky protistrany, stěžovatel dokládá ke svojí stížnosti zvukovým záznamem z trestního řízení. Tento záznam obsahuje sdělení stěžovatele jakožto obžalovaného, jehož podstatou je ochota spolupracovat a odpovídat na otázky. Tento zvukový záznam již však neobsahuje tomuto vyjádření předcházející výroky obhájkyně stěžovatele, která navrhuje odsunout dotazy soudu, dotazy státního zástupce a ostatních na pozdější fázi trestního řízení, na což v předmětné zvukové nahrávce stěžovatel reaguje. Kompletní zvuková nahrávka je k dispozici na Youtube kanálu s názvem: https://www.youtube.com/@DominikFeri, konkrétně se jedná o tento záznam Soud Dominik Feri: Úvodní řeč a obhajoba 1/4 - YouTube (v čase od 13:55). Podstatné tedy je, že stěžovatel potvrzuje ochotu vypovídat a spolupracovat se soudem, nicméně odpovídat na dotazy státního zástupce a ostatních zúčastněných chce až v pozdější fázi řízení a nikoliv nyní, což podle našeho názoru staví dostatečný skutkový základ pro tvrzení, že veřejně odmítl odpovídat na otázky protistrany.

Pokud se týká druhého výroku, pak u něj stěžovatel namítá, že autorka komentáře nepřináší pro tvrzení: „ ….. zveřejňoval různé citlivé informace s účelem oběti veřejně viktimizovat a znedůvěryhodnit.“ žádné důkazy, což je však zcela absurdní požadavek, který nelze s ohledem na povahu daného výroku splnit, neboť tento výrok není skutkovým tvrzením ale hodnotícím soudem. Hodnotící soud nelze totiž jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a primárním cílem není hanobení či zneuctění dané osoby. Podrobit důkazu pravdy je možné pouze skutková tvrzení. Skutkové tvrzení se opírá o fakt, objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování a pravdivost takového tvrzení je ověřitelná, což z logiky věci u tohoto výroku, kterým se vysluvoje domněnka o účelovosti nějakého jednání, možné není.

Pokud se týká skutkového základu druhého výroku, pak je třeba konstatovat, že i tento výrok má svůj skutkový základ  ve výrocích obžalovaného pronesených při soudním jednání, což dokládá výše uvedený zvukový záznam na youtube kanálu stěžovatele.  Obžalovaný zde skutečně cituje jména obětí nebo části zdravotních dokumentací, jak to autorka komentáře uvádí v druhém výroku.

Předmětný pořad je součástí pořadu Názory a argumenty a je žánrově zařazen do  aktuální publicistiky (viz čl. 6.4 Kodexu).  K rozlišení zpravodajství a publicistiky se pak vyjádřil i Nejvyšší správní soud, který  v rozsudku  sp. zn. 10 As 100/2020 sdělil následující: „Smyslem zákonného rozlišení pořadů zpravodajských a pořadů publicistických je umožnit divákům učinit si vlastní názor na co nejobjektivněji prezentovaná fakta (u pořadů čistě zpravodajského charakteru, kde by provozovatel vysílání neměl divákům podsouvat žádné hodnotící soudy) na straně jedné, a poslechnout si nezřídka originální a kontroverzní názory a hodnotící soudy v publicistických pořadech na straně druhé. Jak již Nejvyšší správní soud řekl, úkolem zpravodajství je pohotově přinášet věcnou informaci o aktuální události, přičemž by tato neměla obsahovat jakékoli emotivní výrazy, vulgarismy, slangová či argotická vyjádření, účelem publicistických sdělení je informace komentovat a hodnotit, své adresáty pak získávat, přesvědčovat a vybízet, k čemuž jsou oprávněna využívat obrazných a expresivních vyjádření tak říkajíc dle libosti.

S ohledem na vše výše uvedené tedy uzavíráme, že odmítáme, že by předmětným komentářem došlo k porušení Kodexu. Jednalo se o jasně označený komentář, jehož pojmovým znakem je právě vyjádření názorů a hodnotících soudů. Předmětný komentář pak měl pravdivý skutkový základ, což dokazujeme výše uvedeným zvukovým záznamem.

Ondřej Suchan
ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu

Mgr. Foukalová Daniela
vedoucí Oddělení právních služeb